A jak je to tedy s tím pivem? S prodejem světoznámých pivovarů opravdu nejsou v naší zemi nejlepší zkušenosti. Že se podařilo zašantročit námořní flotilu, to není divu, přiznejme, že nejsme námořní velmoc. Zato příběh Plzeňského Prazdroje a Nomury nepatří k nejskvělejším tahům v historii privatizace u nás. Je pan Tluchoř zárukou, že by to s prodejem Budvaru dopadlo lépe, tedy pro státní kasu prospěšně?
Otázka by tedy neměla znít, zdali stát má či nemá vařit pivo, ale zdali na svém státním podniku vydělává nebo prodělává. Jak je to s Tluchořem citovanou výrobou radiátorů není obecně známo. Jinak je to se železnicí. Jenže na rozdíl od vaření piva či výroby radiátorů je železniční provoz i veřejná služba. A zase jsou tady zapeklité otázky: jak poznat, zdali soukromé firmy zajistí veřejnou službu, dřív než se jim státní železnice prodá?
Právě toto je zarážející na diskusích tohoto typu. Slogany jsou někdy vtipné a dobře se citují, podstatné by však měly být konkrétní údaje a výpočty finančního efektu. Jen to platí, nikoli vtipné poznámky pana Tluchoře a tím méně pak nechutné drzosti odborářského předáka Zavadila.
Ono taky, nějak moc nechápu, jaký je smysl free shopu, přesněji: jakým právem se to jmenuje „duty free“, když je to tam všechno drahé jako pes, dražší než dole ve městě v normálním krámě? Asi proto, že to marketingově vypadá líp, než kdyby se to jmenovalo Loupežnická sluj.