Pořád ještě ministr Drábek vysvětluje
Jaromír Drábek podal demisi den poté, co to vypadalo, že eventuálně odejde, až naprší a uschne. Změnu postoje vysvětluje tím, že soudní rozhodnutí o vazbě náměstka Šišky je pro něho dostatečně silný popud, aby přijal politickou zodpovědnost, jak se u nás říká aktu, kdy je někdo oderván od sesle. Na své nevinně trvá a je přesvědčen, že ani jeho náměstek se ničeho nedopustil a hlavně, nadále on i jeho strana trvají na tom, že netuší, oč vlastně jde.

Z hlediska presumpce neviny nesejde na tom, v jaké cele náměstek sedí, zdali je jen zadržen anebo je ve vyšetřovací vazbě. Odsouzen nebyl a proto je třeba na něho nahlížet jako na nevinného. Nicméně náhlý obrat v postoji budí podezření, že Jaromír Drábek o věci ví mnohem víc než tvrdí. Ke změně ho musel přimět tvrdší podnět – asi tak tvrdý, jako byla přehrávka Rathových odposlechů členům imunitního výboru parlamentu.

Během dne vyplynulo, že ministr věděl o jednání s firmou OKsystems. Střízlivě uváženo, je logické, že vedoucí ministerští úředníci jednají se zástupci firmy, která na ministerstvo podala stížnost antimonopolnímu úřadu. A selskému rozumu neodporuje nabídka jiné zakázky – navíc firmě, s níž ministerstvo spolupracuje dvacet let. Selský rozum však nestačí na zodpovězení otázky, da je takové počínání legální. A v tom je ta potíž. V současné legislativní džungli může být prudce protizákonné to, co by laikovi připadalo jako zcela přirozené jednání. Tak, jako mně, laikovi, připadá přirozená nabídka kompenzace odmítnutému uchazeči. Ale o legitimitě nerozhodují laici, nýbrž právníci a v jejich rukách je příští osud obou ministerských pánů.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Solitérní včela
Jsem teď v Litvínově a účastním se fotografického semináře ve zdejších hnědouhelných dolech. Nepřijdu sem na mostecko často, naposledy jsem se tu motal na motorce na mosteckého autodromu a tehdy mi kamarád ukazoval obrovskou jámu, ve které má být jezero. To jezero tam už dnes je, jenže my půjdeme fotit do jámy, kde se uhlí dosud těží. V pondělí o tom podám zprávu.

Ale proč se o tom zmiňuji. Teď, ve čtvrtek večer, jsme měli sezení a je mezi námi fotograf přírodovědec a ten se jakoby mimochodem zmínil, že ve zdejších výsypkách žijí solitérní včely. Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaký žertík, ale ony fakt jsou solitérní včely, které si kutají dírky a tam si dělají soukromou pidiplástvičku a soukromnicí na svém a nikdo jim nebere dílo jejich píle a neředí ho vodou a neprodává jako ryzí český med. Žijí si pro sebe v násypkách a nelibě nesou rekultivační snahy lidí, kteří nejdřív zhuntují přírodu dolováním a když pak se tam v tom zhuntovaném světě příroda vrátí, zhuntují ji rekultivací.

Takový je život. A protože je takový, zítra určitě neuvidím solitérní včelu, ale solitérní velkorypadlo.