Kam je podle Klause třeba napřít odvahu? Například je třeba vyrovnat se „s popíráním a vysmíváním se staletí utvářeným kořenům naší civilizace“. Je to úkol hlavně pro politiky. Hrozí dvojí nebezpečí, ztráta občanské loajality a nárost lhostejnosti občanů na jedné straně a na druhé straně „výbuchy individuálního násilí a extremismu“. Vybízí k návratu sociálního systému do „realistických rozměrů“ a konkrétně vybízí k omezení mandatorních výdajů – to je něco, co se málokdo odváží říct nahlas. I tentokrát odmítá záplavu nově vznikajících zákon, která „ nás demotivuje a činí méně svobodnými.„ Kritiku namířil jak vůči levicovým vládám, tak vládám, „v nichž dominovaly strany, které byly nebo se pokládaly za středopravé.“
Nepřihlásil se tedy k žádnému existujícímu politickému proudu. Jistě že nepodpořil levici, ale nebyl nijak vlídný k současné garnituře, které se podařilo dosáhnout stavu rozvratu.
Tento postoj může být v rovině čistě slovní leckomu sympatický, na mnoha místech je možno se s ním ztotožnit, ovšem má svoji zásadní slabinu. Klaus se se svým programem politicky vzato další kůl v plotě. Tím se paradoxně podobá i svému předchůdci. Jakkoli Václav Havel stál ideově naprosto jinde: svou proklamativní ideologií pravdy a lásky nedokázal nedokázal vnést do procesu ustavující se standardní demokracie žádný reálný politický proud. Teze nestačí hlásat. Je třeba je uvést v život a to znamená vytvořit z nich konstruktivní politickou sílu. V dimenzích standardní demokracie by to měla být politická strana.
Je víc než pochybné, že se to podaří Klausovi. Je bezprostředně obklopen groteskními kreaturami, které nedokáží nic než papouškovat teze svého guru v té nejvulgárnější možné podobě. Jakmile se z Klausova učení stáhne slupka intelektuální uhlazenosti, zbude nacionalismus a izolacionismus. Na Klausův apel se nezvedne dosud mlčící většina slušných, dělných lidí prodchnutých dobrou vůlí. Rozkřičí se pravičácká nacionalistická pakáž, která se už teď projevuje v internetové publicistice. Klaus vybízí ke střízlivé civilnosti – začtěte se do textů psaných lidmi, vysílajícími na podobné vlně, a zkuste v nich střízlivou civilnost najít.
Těžko se vyvarovat dojmu, že Klausova slova nejsou olej litý do rozbouřených vln, aby se moře uklidnilo Spíš je to olej do ohně.
A protože je v přírodě parita, smůla ráno vyvážena klikou večer. Někdy po osmé jsem jel do Břežan, abych si odvezl něco do svého ateliéru. No a jel jsem kolem ohrobeckého pneuservisu. Bylo tam prázdno – v posledních dnech je obložený auty. No a během dvaceti minut mi tam vyměnili kola, takže mám řádné zimní obutí. Klika!
Což je příležitost k oblevě a tuším, že bude následovat teplo a sucho. Tak už to v životě chodí.
Není třeba pořád vítězit.