A co horšího. Obvinil soudce Nejvyššího správního soudu z politické předpojatosti. Je to diskvalifikační nehoráznost. A jsme u toho. Důvěru v soudcovský stav systematicky podkopává současný prezident Václav Klaus. Kdo ví, zdali by si Okamura takovou drzost dovolil, kdyby nebylo tak okatého příkladu.
Voliči Věcí veřejných, doufám, se při holení a čištění zubů stydí podívat se do zrcadla, protože naběhli šantalovi. Teď se o jejich hlas uchází člověk možná ještě z horšího těsta. Radek John je v podstatě neškodný šíbr s duší vyžírky, kdežto Tomio Okamura je cosi neskonale nebezpečnějšího. John šikovně vklouzne do první otevřené kapsy, ale Okamura, ten by byl ochoten jít přes mrtvoly.
V této souvislosti je třeba se zmínit o Vladimíru Dlouhém. Má, nebo přinejmenším má důvod si myslet, že byl vyřazen neprávem, ale stížnost by podal jen v tom případě, že by volby byly tak jako tak odloženy. To není chytráctví. To je odpovědnost.
Jiný příklad inteligence. Břežanský fotoateliér mám v prvním patře. Garáž je v podzemí, nahoru vede výtah. Přijedu do Břežan, zaparkuju v garáži, jdu k výtahu. Nora do výtahu nevleze ani za buřta. Nastoupím, vyjedu do patra a ona už čeká přede dveřmi.
Je tu ovšem i její hledisko a tuším, jaké je. Říká si: pán leze do té smrduté nebezpečné věci. A nahoře je později než já. Ach jo, není moc chytrej.