Za hlavní roli armády prohlásil právě tyto zahraniční mise a pak účast vojáků v integrovaném záchranném systému. I to je velmi rozumný postoj. Jsme součástí aliančního obranného systému. Ne vždy se lidé odpovědní za naši obranu takto chovali, zejména pokud šlo o nákup výzbroje. Zásadním kritériem by měla být kompatibilita nakoupené výzbroje s výzbrojí spojenců – to se týká zejména letectva.
Prezident ze svého úřadu nemá do těchto věcí co mluvit. Nicméně upozornění na strategické směry do jeho kompetence bezesporu patří a pokud opravdu do Afghánistánu pojede, bude to velmi záslužné. Teď tedy jen aby nezůstalo u slibů.
V rozhovoru s Primou se prezident dotkl i skutečnosti, že nemáme ministra obrany. To samozřejmě souvisí se základním určením smyslu naší armády. A jsme zase u toho. Prezident nemá kompetence, ale z pozice své funkce, navíc posílené tím, že byl do funkce zvolen přímo, by mohl v této ostudné věci přinejmenším tlačit na důstojné řešení.
Nicméně bahnu se nejde úplně vyhnout. Narazíme na něj na lesní silnici Zvole – Březové a tady Nora potkala svoji novou kamarádku. Jméno mi uniklo, já naopak unikl pokusu oné kamarádky skočit mi zablácenými tlapami na hruď. Marná byla snaha obě bahenice odlákat na sušší místo, aby se tam honily a škádlily. Podle jejich názoru je to v ledové louži nejlepší.
No a po návratu? Snažím se Noru umýt vlažnou vodou v garáži. Voda čistá, teplá, skoro voňavá. Nora strašlivě trpí, šklebí se, vzdoruje a když z lázně vyleze, čistí se od té protivně čiré vody jazykem. Asi jsme udělali chybu, když jsme so mycího kouta v garáži zavedli vodovod. Měli jsme tam zavést bahnovod.