Můžeme mít sto a jednu výhradu a kritiku. Ostatně by to bylo smutné, kdybychom výhrady neměli. Zejména ve finančních otázkách musíme zastávat maximální opatrnost a je velmi dobře, že nový prezident zastává v tomto ohledu rozumné stanovisko. Současný stav je očividně trvale neudržitelný a stav permanentní nejistoty je to poslední, co si pro evropské hospodářství můžeme přát. No a předposlední, co si můžeme přát, je ustavičné sanování jihu severem – z vlastní historické zkušenosti víme, jak otrávená dovede být atmosféra, když jedni podezírají druhé, že na ně doplácejí.
No a třetí od konce je hysterické řvaní o kolaboraci, o Háchovi a o národní zradě. Čím hloupější je slogan, tím větší puch z něho povstává. O novém Háchovi vykřikuje Petr Hájek, to je ten poskok, který nahlas papouškuje moudra svého pána v překladu pro hlupáky. Takže máme na Hradě nového Háchu. Pan exprezident nám to řekne jinak, salónněji. Ale to přece mohl vědět, koho na Hrad posílá, když zapojil celou svou rodinu do podpory Háchy – čekatele! A paní Klausová se nebude stydět převzít pověřovací listiny od novodobého Háchy, až si půjde pro vejslužku za vykonané služby?
Stalo se mi to v krátké době podruhé. Píšu na Open Sopurce editoru a on tam má klávesovou zkratku Ctrl + W a ta způsobí, že text bez varování spadne. Hned vedle mám Ctrl+Q a na tu mám nadefinované makýrko „přehoď písmena“. Píšu třemi prsty, jak jsem se to naučil, když jsem si od pěti let hrál s psacím strojem mých rodičů, a z toho jsou strašné překlepy – a přehozená písmena jksou nejčastější. Takže Ctrl+Q je u mě v provozu pořád. No a protože Ctrl+W je hned vedle... Ale ne. Není to pořád. Stalo se mi to minulý týden, po dlouhé době. Včera to bylo tím restartem. Jsem zvědav, čím to bude příště.
Nicméně pokaždé je to strašně pitomý pocit. Opravdu si nepřipadám chytře a bystře. Nemám si komu postěžovat. Už slyším, jak by se mě ten dotyčný ptal: A proč sis to neuložil?