Premiér Nečas je nyní v Rusku na oficiální návštěvě, spolu s ním suita podnikatelů. Bylo by dobře vědět, co pozitivního z jeho cesty vzejde. Na základě historické zkušenosti máme obavy ze strategicky významného vlivu Ruska, zejména na naši energetiku. Naši závislost na ruských energetických zdrojích se naštěstí podařilo omezit, a je to ve prospěch vzájemných vztahů. Ty jsou dobré, když leží na principu "já pán, ty pán", přičemž tento princip je těžké držet s nukleární mocností a při poměru počtu obyvatel jedna ku dvaceti. Nicméně náš civilizační potenciál je vyšší a stoupá a nemusíme se tudíž hrbit.
Chválabohu jsme součást západního společenství a z toho vyplývá i jisté napětí, například v pohledu na politický systém a na lidská práva. Premiér Nečas na tento tenký led zabruslil. Jde vždycky o tenký led, když jde o lidská práva v kontaktu se státem, kde jsou pojímána jinak. Každé Nečasovo slovo v této souvislosti bude na domácí půdě vykládáno a interpretováno a stane se součástí domácího politického zápasu. Poskytl široké pole k boxovacímu západu. Vyjádřil se k případu Pussy Riots. Na jedné straně jasně řekl, že pokládá(me) za trest těmto mladým ženám za nepřiměřený, na druhé straně řekl, že hanobení chrámu nepokládá za adekvátní způsob politického zápasu za lidská práva.
A jsme po uši v kaši. Atmosféra v Evropě je taková, že za hanobitele lidských práv je někdy – a stále častěji – označen ten, kdo podpoří myšlenku, že by dítě mělo mít tátu muže a mámu ženu. Je těžké hledat definici, co je lidské právo a co je přirozené a co je nepřirozené a co je politický zápas a co výtržnost.
Ocitáme se v mlhovině pojmové neurčitosti. Bylo by dobře stanovit jakési meze, jakési hranice. Nečasova slova budou jistě komentována sterými ústy, protože jde o pocitovou záležitost a v té se každý vyzná, kdežto do obchodních a politických vztahů vidí jen zasvěcení. V této debatě, která jistě nastane, by bylo dobré vzít v úvahu, že se Petr Nečas pokusil o stanovení jakési rozumné hranice. Pokusil se naznačit, že šaškování v kostele není adekvátní způsob politického boje a zavření za to na dva roky není adekvátní trest.
A to je snad rozumné stanovisko, nebo snad ne?
Začalo to hláškou Error 70. Zavolal jsem do servisu AEG, praččina domovského servisu. Prokousal jsem se obvyklými výzvami „chcete-li to a to, stiskněte trojku“ a vzal jsem na vědomí, že pro zlepšení služeb bude rozhovor monitorován. Dostal jsem se ke slečně a ta chtěla vědět, co ta pračka hlásá.
Tak to je profesionalita, zaradoval jsem a hned jsem tedy vyklopil, že Error 70.
To je výpadek teplotního čidla, dozvídám se. A opravdu, dostavil se muž a teplotní čidlo vyměnil.
Hezké. Jenže pračka pak neprala dál. Muž se dostavil podruhé. Ukázalo se, že pračku postihl jakýsi šlus či výboj nebo co. Ukazoval mi vyhořelou součástku. Vyměnil ji, pračka příjemně vrčela, když mi ji předváděl.
Večer se ukázalo, že sice bručí a svítí, ale nepere. Dneska ráno...
No, aspoň vím, jaký mě čeká den.