 |
Končí týden plný překvapení. V roce 2002 jsme jaksi vzali na vědomí, že za pět set let se cosi semele a je to sice nepěkné, ale s tím ať si lámou hlavu v roce 2500. Koho by napadlo, že si s tím budeme lámat hlavu po jedenácti letech?
Jsou to vypjaté dny, ve kterých lidé osvědčují, co v nich je. Je zřejmé, že naprosto jasně a jednoznačně je nejvíc ohroženo Ústí nad Labem a celý region okolo. Dá to rozum. Labe nasbírá vodu ze všech vodních toků kolem, děti ve škole se o tom učí, že je to povodí. Bude nutné posílit protipovodňová opatření především zde, v oblasti, kde Labe, obohacené o vodu z celých Čech, odchází z republiky. Pokud se k tomu nepřistoupí, lze počítat s velkými nepříjemnostmi.
Je pozoruhodné, že rozklíženost a rozhádanost politické scény se promítla i do povodňové scény. Že se ta parta nestydí! Předvedla grotesku na téma kompetence, kdy Miloš I. vyslal své hradní vojsko do Radotína, což rozzlobilo ministerského předsedu, takže vojáci, kteří už byli na místě připravení pomáhat lidem, kteří pomoc čekali a měli radost, že přišla, se museli vrátit, aby si Miloš I. podle názoru premiéra moc nefoukal a nehrál si na mocipána.
V roli idiotů se ocitly obě strany.
Když máte vodu v kvartýru až po obraz tety Rozáry, je vám jedno, jestli má kompetenci ten či onen orgán.
Ovšem obyvatelstvo politického akvária takové věci neřeší a kompetence jsou jim nanejvýš důležité.
No a pěknou tečku tomu všemu udělala těžká viróza ministra financí Kalouska. Nelze nevzpomenout jeho hezkého bonmotu o korunovační šavli. Buďme rádi, že šavlí nezahltil mikrofón. Tato záplava by se musela započítat do seznamu škod a vnikl by problém, zdali poškozený rozhlas má či nemá platit daně.
Ano, je to hloupý bonmot. Ministr Kalousek by nejspíš nablil do svého vlastního mobilu, jistě nebyl osobně v rozhlase, soudím tak z toho, že ve stavu, v jakém byl, by do rádia nedošel.
|
Firma Jacques bude tento týden finišovat s tou naší kuchyňskou linkou. Jsem samozřejmě zvědavý, jak jsou daleko, co ještě chybí udělat, jestlipak je všechno v pořádku a tak podobně. Kancelář mají v Dolních Břežanech, hned vedle domu, kde mám ateliér. To je jejich smůla, protože kdyby sídlili dejme tomu v Uhříněvsi, určitě bych tak často neotravoval.
Nora si zvykla, že se chodí k Jacquesům. Když někam spolu jdeme, samozřejmě musí běžet první, ale pořád se ohlíží, kam se půjde. No a když odhadne, že se jde doprava, to se jde do ateliéru a tak běží ke dveřím do domu a doráží na ně tlapkou. No a když osa mých šlapek směruje vlevo, jde se k Jacquesům.
Včera večer jsem měl v ateliéru ještě nějakou práci, ale přijel jsem do Břežan moc brzy a řekl jsem si, že ještě nechám Noru se proběhnout kolem rybníčku, aby trochu prohnala žáby. No a ona si to špatně vyložila a hned k Jacquesům a ťukala tlapkou na dveře.
Měli samozřejmě zavřeno, bylo půl osmé. Od Nory to byla nemístná horlivost.
Že by byla tak zvědavá, jak daleko jsme s kuchyňskou linkou?
Ne. U Jacquesů v kanceláři vždycky dostane piškot.
