 |
Třeba je to všechno úplně jinak a incident na Rudém náměstí má příčiny zcela prozaické, že tam totiž policajti seberou každého, kdo tam jakkoli demonstruje. Krčit rameny nad tím ale nemůžeme, že policie sebrala účastníky vzpomínkové schůzky, která měla připomenout statečný protest před 45 lety proti okupaci Československa. Naše země je pořád na seznamu blízkého zahraničí. Když se Česko pokusilo zapojit se do obranného úsilí Západu instalací výstražného radaru, Rusko ho srazilo na kolena prostřednictvím svých agentů (jak monitorovala – bez praktického výsledku – BIS) a užitečných idiotů. Tehdy se ukázalo, kde je tu pánem. Lukolil napomohl Zemanovi zvítězit v prezidentské kampani nad prozápadním kandidátem a teď, Zeman už v roli prezidenta, označil Dubčeka a jeho spolupracovníky za zbabělce a vzpomínkové akce 21. srpna nepokládal za potřebné se zúčastnit . Ze sociální demokracie – ale i z OFDS, vždyť Hynek Fajmon poslancuje v Bruselu za modré, znějí hlasy, že ruská srpnová okupace byla v podstatě v pořádku, protože Pražské jaro narušilo legitimní zájmy Ruska. Podle stejné logiky byl legitimní jak Mnichov, tak 14. březen 1939, ale co na tom záleží? Důležité je nahrbit se zleva i zprava.V těchto souvislostech máme důvod ke znepokojení – ani ne tak nad tím, co dělají Rusové. O nich nás poučil už Karel Havlíček Borovský. Oni už jsou takoví, jsou a budou. Znepokojivé je to, co děláme my, jak smýšlíme a jak mluvíme. Je znepokojivá ta snaživost uplést si pouta, která nabídneme silné ruce, aby je přidržela.
|
A je to tady, nejkrásnější léto (co paměť sahá daleko dozadu) je za námi. Odpoledne jsem Noru prohnal na kole – v dešti. Kde jsou ty časy, kdy se kola bála! Teď se bojím já, že mě sejme..
Když už jsme u toho sejmutí, zapomněl jsem tu referovat, jak mě sundala Dominka, když jsem ji učil jezdit na kole. Jela za mnou, já se ohlíd, kde je, a to ona mě předjela a utřela mi nos. Šel jsem na bok, stačil jsem ale vyskočit i s kolem, dopadl jsem, zase jsem vyskočil a takhle jsem hopkoval jako Gumítek, než jsem to ustál. No a dítě se smálo a smálo.
Nora mě tedy nesejmula a okruh v dešti jsme absolvovali v pořádku – kupodivu nebyla ani zabahněná. To se podzim hlásí vlídně, aby mě nevyděsil. Nemusíš mě šanovat, podzime. Moc dobře vím, co na mě čeká...
|