Neznamená to, že nás čeká změna k lepšímu. Do parlamentu teď vstoupí spousta nadšenců a idealistů. Takový Pavel Bém taky býval mladý nadějný idealista a skončil jako ztělesnění korupce. Vymění se zadky na poslaneckých křeslech, ale šíbři v pozadí zůstanou a ti vědí, jak se zadky nakupují.
Jsme strašeni nevyzpytatelnými programy typu "stát jako podnik" a "odvolatelnost politiků". To všechno jsou jen prázdná slova, protože realizace by vyžadovala změnu ústavy. S ohledem na průzkumy veřejného mínění je pochybná jakákoli většina a ta ústavní ve prospěch kohokoli je velmi nepravděpodobná – mimochodem, zaplaťbůh za dvojkomorový parlament! Teď se ukazuje, že ve zmatené době je přece jen dobře, že je tu komora volená jinak a jindy než ta první komora.
Zajímavý jev: je pochopitelné, že je ODS bita. Za ozdravení ekonomiky musela být koalice potrestána. Ale právě tak je bita ČSSD. Místo – teoreticky – očekávatelných 40 procent se tetelí na nějakých pětadvaceti, a může tedy po volbách čekat, že si z ní Zeman udělá hadr na č
Což o to, Nora občas mizne, ale hned zase odmizne, takže mě to neznepokojilo. Znepokojovat jsem se začal až když zpoza rohu, z míst kde je zase náš dům, se ozval dunivý štěkot. Napadlo mě, že se Nora taky vrátila domů a čeká před vrátky a že na ni doráží nějaký velký pes, vlčák nebo ještě něco většího, nedejbože kavkazan. Co je to za psa?
Nikoli. Majitel hlasu byl někdo jiný. Byla to Nora sama, dorážela na cosi zalezlého pod auto zaparkovaného u chodníku. Asi to nebyla kočka, na kočky štěká vlídněji. Lasice? Nebo čert?
Nevím, ale vím teď, že Nora má širší hlasový rejstřík než jsem tušil.