 |
V předvečer konfliktu s Milošem Zemanem otevřel Bohumil Sobotka druhou frontu tím, že vyzval sociálně demokratické veličiny, aby se rozhodly, na jaké židli chtějí nadále sedět, zdali hodlají držet hejtmanský post anebo se věnovat práci v poslanecké sněmovně. Těchto dvouobročníků je pět, Sobotka zaútočil konkrétně na jednoho, na jihomoravského Michala Haška.
Mohl to udělat kdykoli od voleb. Mohl se opřít o usnesení ústředního výboru strany, které vyzývá, aby se hejtmani zvolení za poslance rozhodli do půl roku, jaké místo si ponechají. Z oněch pěti se – zdá se – hodlá zachovat slušně zatím jen Milan Chovanec, ovšem proto, že je za loajalitu odměňován nabídkou postu ministra vnitra.
Shoda tohoto tahu s nastávající konfrontací s prezidentem je očividná, otázka je, co si Sobotka od otevření druhé fronty slibuje. Jediná zřetelná páka, kterou proti dvouobročníkům má, je síla veřejného mínění. Je to tak trochu palba na štáby ve stylu Maovy druhé revoluce. Napadení mohou dělat mrtvé brouky, ale to jim dlouho nevydrží. I oni mají v okruhu svých lén své protivníky a ti se samozřejmě do zápasu zapojí. Otevřením druhé fronty hraje Sobotka na doraz, jde o důvěryhodnost sociální demokracie. Už jednou Zemana porazil, když se mu podařilo ustát Haškův pokus o vnitrostranický puč. Teď napíná svaly znovu a je v pozici o to lepší, že má iniciativu on, útočí, místo aby se bránil.
Není příjemné glosovat politické události, jako by to bylo zpravodajství z občanské války. Nicméně si připomeňme, že toto vše bylo předvídáno už při prezidentské volbě. Vítězství Zemana přinášelo riziko vážných problémů pro sociální demokracii, bohužel to nebylo zřejmé a pochopitelné pro velkou část sociálně demokratických voličů. To, co se děje, je důsledek jejich krátkozrakosti.
|
|
Hyena loni o svátku sv. Štěpána zamrzla a dnes rozmrzá, neklamná to známka, že jsem byl s Ljubou na cestách. Tentokrát to bylo do Afriky, do Ugandy. Fotili jsme tam kde co, ale hlavní bod programu byly horské gorily v pralese Bwindi na hranicích s Rwandou a Kongem, a druhý hlavní bod byli šimpanzi v pralese Kibale. Záměr se zdařil, naši průvodci zvířata našli (doteď to chápu jen zpola, zkuste najít opici v lese...) a fotky jsme si přivezli. Postupně sem nějakou tu příhodu a fotku nasypu.Nora za naší nepřítomnosti nestrádala, starala se o ni Anna Marie a bez duševní úhony přečkala i silvestrovské rachejtle.