Ono s těmi daněmi by to mělo být tak, že občané si daněmi platí servis od státu. Nemohou sami stavět silnice a chytat zloděje a bojovat v Afghánistánu. To musí dělat někdo jiný a je třeba to zaplatit. Nicméně daňový poplatník pak klade otázku, jaký servis za ty peníze má.
Ta otázka je dnes například zcela jasná v souvislosti s dálnicí Praha – Brno – Ostrava. Ta je dnes paralyzovaná administrativním rozhodnutím na deset let ji ochromit, aniž byl zajištěn náhradní provoz na ose republiky realizací komunikace Praha – Hradec – Brno. Jakým právem stát vybírá poplatky za nefunkční dálnice? Ta paralýza je čistě jeho vina, protože poslanecká sněmovna sabotuje přijetí zákona o liniových stavbách, čistě z toho důvodu, že současný chaos a nadměrné náklady vyhovují stavebním firmám. To je tedy ukázka rozporu mezi platbou a benefitem z platby plynoucím.
Čímž se dostaneme k meritu věci. Jaký benefit má živnostník od státu? Měl by mít stabilní právní prostředí, měl by mít podmínky k vykonávání své činnosti. Takovou službu stát neposkytuje. Živnostník nese svoji kůži na trh, nemá žádné zaručené benefity, žádné dovolené a nároky a úlevy, nese veškerá rizika. A teď po něm pan Dufek chce, aby zalátal díru desetimiliardovým příspěvkem.
Nestalo se to a doufám že nestane. Onehdy skočila ze zídky do opuštěné zahrady pod úrovní cesty. Taky to byl elegantní kok. Pokusy vylézt nahoru vypadaly podstatně méně elegantně a bez mé pomoci by asi dopadly všelijak. Ale na to“jak zpátky“ se obvykle nemyslí, a to není pošetilost typická jen pro pejsky.