Poplatky za zdravotnické úkony se staly krajně citlivou politickou matérií. Minulá vláda celou věc politicky nezvládla a šeredně na to doplatila. Připomeňme, že celý převod výkonné moci v krajích do rukou sociální demokracie byl přímý důsledek zavedení zdravotnických poplatků. Sociální demokracie toho využila jako tématu a doslova vymetla liberální hejtmany z krajů.

Nepodařilo se nastavit proces, který by přiměl lidi k větší odpovědnosti s nakládáním se svým zdravím. Mizerná péče, zato zadarmo, to je přežívající duch minulého režimu. Všechny pokusy o instalaci nějakých rozumných poměrů ztroskotaly – koneckonců do série troskotání zapadá i poslední hlasování sněmovny. Zdravotnictví musí býti rovné, třebaže špatné, to je převládající deviza.

Výsledek? Pozornosti strážců rovnosti v mizérii uniklo opatření umožňující vyhledávat léčebnou péči v cizině.

Je to negativní otisk nejhnusnější politické kampaně posledních dvaceti let, vyděračské akce lékařů pod heslem "děkujeme, odcházíme".

Teď odcházejí do ciziny pacienti a neděkují. Plivají vztekem a pohrdáním.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Sám sobě zámečkem
Na cestu do Toskánska jsme se vybavili našimi horskými koly Author, Vezli jsme je na nosiči na obytném busu, omotané zamykacím ocelovým lankem. Klíček jsme přechovával v peněžence, v kapsičce na mince. Fungovalo to výborně až to Montalcina, kde jsme hodlali posoudit, zdali zdejší červení je lepší než víno z nedalekého Montepulciana anebo nikoli.

Dorazili jsme až na montalkcinskou pevnost, kde pořádali ochutnávku a opravdu, to jejich brunello je hodně dobré víno. Zrovna levné není, ale tam ho prodávali za 15 éček za flašku a to je na brunello za hubičku. Když se podíváte na web, tak u nás začíná brunello n osmi stovkách no a dva a půl tisíce je tk asi normál. Patnáct éček? To jek smíchu. Nekup to!

Jenže padla první kapka, pak druhá a strhul se z toho slejvák a my nasedli bez brunella na kola a mazali k našemu pojízdnému obydlí, mazali až domazali, coby dva vodníci. Jen tak ve chvatu jsme vrátil kola na držák a šup dovnitř, převléknout se a sušit vně i zevnitř, přičemž vnitřní sušení se děje pomocí tekutin, jak známu. | Až ráno mě napadlo se podívat, zdali klíček od zámku haj v peněžence.

Nehajal. V tom slejváku, zkrátka, bůh ví co se s ním stalo.

Závěr výletu jsme prožili ve Florenci a tam nejezdit na kole je hřích. Nezbývalo mi než sikovkami zámek rozlámat. Do centra Florencie jsme dojeli z kempu vzdáleného asi pět kilometrů v pohodě. No a já coby ztrátce klíče jsem se ujal role živého zámku, hlídal jsem obě kola.

Bylo mi spíláno či vyčítáno? Nikoli! Polehčující okolnosti byly příliš zjevné. Ale nožem v ráně otáčeno přece jen bylo.

V recepci kempu jsme si (možná) mohli zámek půjčit, jenže nás (= mne) to nenapadlo.

Florencie navzdory tomu je pořád stejně krásná, jako byla před deseti lety, kdy jsme ji projížděli na kolech (týchž), opatřených zámkem.