Včera snídáme a koukám, Gari na svém křesílku není. Aha, napadlo mě, šla nahoru do ložnice a válí se v posteli. Podnikl jsme přísnou výpravu, vejdu do ložnice a vide, Gari leží na svém pelíšku, hlavička jí sotva kouká nad okrajem postele a očíčka jsou nevinnost sama. Vždyť já tu jen tak ležím v pelíšku, pane! Dobrá, pokračuj, říkám a vracím se sdělit Ljubě, že Gari má svatozář.
Pak ale se už mělo jít na procházku a Gari byla pořád na svém pelíšku. Šel jsme ji tedy vyburcovat. Obešel jsme postel a objevil důvod, proč se zašila takto stranou: ukradla v kuchyni igelitový pytlík s kari kořením a statečně ho rozžvejkala a roztahala po pelechu.
Žráčka kari neboli kariatida.