Víkend 28.-29.6. 2014,
-
Do čela Evropské komise byl nominován Lucemburčan Juncker
- EU uzavřela asociační dohody s Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou
- Středočeským hejtmanem se stal šéf krajské ČSSD Miloš Petera
- Sněmovní komise k Opencard podává podnět nejvyššímu žalobci
- Pačes považuje ČEZ za garanta, že v Česku nebudou blackouty
- Chovanec chce kvůli pervitinu mluvit s vietnamským ministrem
- Hejtmani chtějí jednat s církvemi o zřízení společného fondu
- Po 2leté rekonstrukci se znovu otevřela stanice Národní třída
- Počasí v Praze: oblačno, až 25°C
Ultimátum do pondělka
Do pozice nudle v bandě se odsoudil Bohuslav Sobotka, když se v pátek připojil k odhodlanému postoji Evropské unie položit Rusku nůž na krk. Problém pokládání nože na krk Rusku je v tom, že Unie žádný nůž nemá. Je to křehké souručenství ohrožené vnitřními problémy s vachrlatou ekonomikou, bez armády a se slábnoucím vlivem. Poslední výrony síly vedly k tomu, že Rusko uzavřelo s Čínou bezpříkladnou dohodu o dodávkách energií. Uvažované evropské sankce mají jasně bumerangový efekt a to brala v úvahu Sobotkova vláda, když se až do pátku vyjadřovala k nápadu uvalovat na Rusko sankce opatrně. To je zapomenuto, bylo vyhlášeno ultimátum do 30. června. Podmínky jsou zjevně nesplnitelné. Události na Ukrajině mají vlastní dynamiku a stejně jako Brusel, případně Washington nemá v hrsti Majdan, Moskva nemá proruské povstalce na vodítku. Vliv je jistě silný, avšak nikoli přímý. Povstalci hrají va bank. Podél cesty je už příliš mnoho mrtvých a umučených. Pokud nevyhrají, hrozí předákům vysoké tresty včetně hrdelních, to je dobře si uvědomit. Totéž pochopitelně platí pro druhou stranu.
Podstata věci je v tom, že Ukrajina je prostřednictvím momentálně vládnoucí garnitury proevropská, ale svou podstatou, jak smýšlením tak ekonomickými vazbami, souvisí s Ruskem.
Toto samozřejmě Sobotka mnohem lépe chápe než ti, kdo ho v Bruselu navedli, aby zaujal hrdinné nekompromisní stanovisko. Asi nešel v pátek spát s dobrým pocitem v duši.
O nepoučitelnosti
K četným pracovním povinnostem naší Nory patří dohled nad bojovými motýly. Letos jich moc není, nicméně občas se nějaký ten bělásek vyskytne a musel by mluvit o velkém štěstí, kdyby její pozornosti unikl. Možná, že motýli Noře scházejí, že se jí po nich stýská. Jen tak si lze vysvětlit, že včera na procházce vzbudil její pozornost bzučící strom. Ano, někomu uletěly včely a usadily se ve vykotlaném dubu.
Jejich přirozený úl je nějaké tři metry nad terénem. Být to níž, tak... Zkrátka, loni se Nora utkala se včelami a dopadlo to hodně špatně. Ljuba, která byla utkání svědkem, taky dostala pár žihadel, když se pokoušela Noru z útočícího houfu vysvobodit. Já pak doma už jen počítal štípance a vytahoval žihadla. Ani jeden, ani druhý jsme nezapomněli.
Jak to, že zapomněla Nora, holka jedna poštípaná? Nestalo se nic, k nežádoucímu utkání s těmito opravdu hodně bojovými motýly nedošlo. Volba úlu ve výši tří metrů je rozumná a rozhodně ji schvaluji.
Jsou moc vysoko