 |
Jde o to, koho nominuje Česko na eurokomisaře. Boj se vede hlavně mezi Ano a ČSSD, přičemž momentálně má ANO takřka dvojnásobné preference než sociální demokraté. Pavel Telička, stigmatizovaný tím, že není zapletený do stranických kliček, vypadl ze hry. Následuje bé mužstvo. Vyhraje v úterní přetahované Věra Jourová nebo Pavel Mertlík?
Jistě je to hra na téma, kdo v koalici hraje první housle. Podle výsledků voleb jsou to sociální demokraté, ale je to zřejmě na nějakou dobu naposled, kdy sociální demokrat vzal primášský smyčec do ruky. Kdyby lidi věděli, jak to dopadne... jistě by víc volili ANO, než se v posledních volbách stalo. Kdyby jsou ale chyby a Sobotka je pořád ještě premiér jeho strana je pořád ještě silnější partner v koalici.
To, že volba přešla na b-mužstvo, je velká politická chyba s dlouhodobými důsledky. Od občana se chce, aby se ztotožnil s evropskými institucemi. Ve vrcholném postu by ho měl zastupovat někdo, koho aspoň z doslechu zná a má o něm aspoň minimální představu. Věru Jourovou zná z billboardu a diví se, kdo to je. O Pavlu Mertlíkoví ví jen to, že si šlape na jazyk. To nevyvolá nadšení, ať to dopadne jakkoli.
|
Čtyřikrát jsem Garině tahal z huby pozůstatky rozjeté žáby. Pozůstatky vysušené, rozmašírované a jaksepatří hnusné. Pes jistě bere moje počínání jako křivdu a také jako známku mé nikoli vysoké inteligence. Pejskům kupuju sušené králičí uši, například. Prodávají se v pytlících a pejskové je dostávají za dobré chování jako pochoutku. Těžko jim vysvětlit, že mezi sušeným uchem a sušenou žábou jsou zásadní, až principiální rozdíly a těžko je přesvědčit, že kdyby se sušené žáby prodávaly ve zverexu, že bych jim je nenabízel jako pochoutku.
Po jubilejním pátém zabavení žáby jsem ten hnus hodil do kanálu. Jdu dál, ohlédnu se... a oba dva pejskové, Gari i Nora, stáli nad kanálem, smutně hleděli litinovou mříží do temnost skrývajících jejich drahocennou pochoutku a drželi minutu ticha ze smutku nad mým mdlým intelektem.