Je úsměvné, že čteme o „nečekaném efektu“ zrušení poplatků, že se totiž zdravotnická zařízení plní marodéry. To je efekt čekaný a právě tímto čekaným efektem varovali před levicovým populismem lidé, kteří se levicovou rétorikou nedali zmást. Poplatky byly totiž namířeny především proti marodérům. Je smutné, že Topolánkova vláda, která je před šesti lety zavedla, je nedokázala před veřejností obhájit a Nečasova vláda pokračovala v této neblahé tradici. Zbyla po nich díra v rozpočtech, která se časem nějak zacelí, tedy na dluh, jak je v zemi zvykem. Ovšem zbytečné návaly v ordinacích neustanou.

Na ty by platily jenom obnovené regulační poplatky.

Von de
Žiju teď poněkud staromládenecky, Ljuba je s kamarádkami na Islandu a můžete sledovat jejich stopy na Facebooku. No a já jsem s kamarádkami Gari a Norou ve zvoli. Dopisuju trilogii Tajemství pěti světadílů, román ve šlépějích Julese Verna, a mám se moc dobře. Nora, když píšu, se povaluje na pohovce v pracovně. Ráda poslouchá klapot prstů do klávesnice. A kdepak je Gari?

S pracovnou sousedí ložnice. Jdu se podívat. To znamená, že přestanu klepat, odsunu židli, vstanu a jdu. Gari potkám ve dveřích, jde mi vstříc. Tváří se nezúčastněně. Dívá se na dveřní futro a z jejího výrazu v obličeji čtu: To je zajímavý, že ta horní část futra svírá se svislou částí pravý úhel. No a v pokrývkách je vytlačený důlek, když si sáhnu, ještě teplý.

Ano, když přestanu ťukat a šramotím židlí, znamená to: von de!