Kdyby nebyly ve hře emoce, všechno to mohlo už dávno skončit. Vladimír Putin chce za každou cenu získat východ Ukrajiny a Ukrajinu jako stát rozbít, protože mu k tomu úmyslu tleská jeho obyvatelstvo. Hitlerovi taky tleskali a Gottwald také musel mít dobrý pocit, když oznamoval jásajícímu Staroměstskému náměstí, jak pořídil na Pražském hradu. Takový vůdce žije v iluzivním oblaku, nevnímá realitu a jak potom má vnímat realitu tleskající dav.

Putinova iluze má jednu obrovskou slabinu a on sám si ji pravděpodobně není intelektuálně schopen uvědomit.

Komunistický kolos vydržel se potácet na hliněných nohou sedmdesát let, to bylo do značné míry zaviněno podporou levicové intelektuální elity Západu. Socialismus má hluboké kořeny v západní kultuře a souzní s jeho civilizačními principy. Komunismus byl vnímán jako krajnost něčeho, co bylo mnohými přijímáno pozitivně. Hnusné projevy komunismu byly soustavně opomíjeny jako třísky v kácejícím se lese, jako cosi nepodstatného – a tahle shovívavost ke zločinnosti komunismu ostatně přetrvává dodnes.

Putinův pravoslavný imperialismus ale tuto ideovou oporu v civilizovaném světě nemá. Jemu tleskají okrajové skupiny, bezvýznamní nacionalisté a konzervativci, v krajním případě vlajkaři a neonacisté. Stačí si pročíst Protiproud a Zvědavce a je jasné, jaká spodina zde Putinovi tleská. Ustojí Rusko tu samotu? Spoléhá snad na spojení s Čínou, která je na rozdíl od něho produktivní, inovativní a podnikavá?

Celý ten proces není nic, z čeho by se dalo radovat. Nicméně i v tom je možné vidět pozitivum: polarizace postojů donutí naše rozměklé, bezvýrazné, beznázorné politické předáky najít samy sebe.

Bahenní žně
Všude kolem nás hučí kombajny, půlka polí je posekaná, na druhou to čeká. Už se objevily první brázdy a taky občas leje. To je dostatečný rámec pro vylíčení situace.

Volím obezřetně trasu procházek. Bezpečný je les, s jeho pěšinami vystlanými jehličím. Žije tam mnoho kosáků a jiných nezbedných ptáčků. Ty je třeba umravňovat a hlídat, aby nepoletovali příliš drze. Tady nehrozí žádné nebezpečí. Ale ať jdu kudy jdu, musím kolem nějakého pole. Tam žijí myšičky a ty, jak známo, mají nory. Nory se dají zkoumat tlapami a frňákem a když naprší, na nářadí je to vidět.

Je to napínavá doba pro nás všechny. Pro pejsky a taky pro myšičky. Onehdy mě jedna málem sundala z kola. Vyletěla z příkopu a běžela přes cestu a v poslední chvíli jsem uhnul,, abych ji nepřejel. Trochu v rozporu se zákony setrvačnosti a zemské přitažlivosti. Dopadlo to výborně, jen jsme byli v šoku, praveno s básníkem. Trochu v šoku.
Velký šok nastal až doma, když jsem zjistil v plném rozsahu, jak pejskové vypadají.