 |
Ode dneška by ukrajinská armáda měla dodržovat klid zbraní a měla by se zdržet palby. Pro Porošenka je to zkouška, zdali má na armádu vliv, zdali je to organizované těleso podřízené jednotnému velení a jakou roli v něm hrají ozbrojené tlupy civilistů, včetně zabíječů ze zahraničí. Celé to slavně vyhlášené příměří může skončit fiaskem, totiž vzájemným obviňováním obou stran, že ta druhá příměří nedodržuje. Bílý dům zatím ve čtvrtek informoval o schůzce klíčových lídrů NATO s ukrajinským Porošenkem. V pátek se má rozhodnout o dalších sankcích a ty závisí i na tom, zdali příměří vstoupí v platnost nebo ne.
Český postoj zůstává nejednotný. Budí to pozornost , ba dokonce posměch. Švédský ministr zahraničí Bildt ironizoval Zemana, když se ho zeptal, zdali má Česká republika nějakou zpravodajskou službu a pokud má, tak ať se jí zeptá, zda se Rusko na Ukrajině přímo angažuje nebo ne.
Zdá se tedy, že summit NATO nebude ovlivněn postoji východních členských států, které vykazují mentalitu tak často bitých psů, že se hrbí i před ránou, která ještě nepadla. To se týká Sobotkova Česka stejně jako Slovenska a Maďarska. Také Rakušané si ve svém teplíčku neutrální země zvykli na přikrčenost. Takže z řady českých ustrašenců se svou rozhodností nadále vymezuje ministr zahraničí Zaorálek, donedávna pokládaný za proruského patolízala.
Dnešní den o mnohém rozhodne, byť se nedají čekat převraty a zvraty. Můžeme si jen přát, aby pokračoval trend v posilování východního křídla NATO v pásmu od Polska po Estonsko. A aby vychladly horké hlavy navrhující další rozšiřování NATO, dokonce i o Ukrajinu. To je stát v rozkladu, utopený ve vnitřní válce, s nejasnou legitimitou vlády. Své problémy musí řešit ona a mezinárodní společenství může a dokonce má podle charty OSN mandát trvat na celistvosti jejího území a nedotknutelnosti hranic. Ozbrojená intervence, ale i vyzbrojování, natož pak atomovými zbraněmi, jak navrhuje Roman Joch, nepovede k ničemu dobrému. Ukrajinská armáda má dost zbraní už teď,, ale nechce je používat a předává je nepříteli -takže se ani neví, kdo na ukrajinském nebi sestřeluje civilní boeingy.
|
|
Vycházka to byla společná, Gari s Norou a Ronny, desetimesíční leonbergr. Roník je nadšený zejména z Gari. Holka už dohárala a dávala mu kouř i dokud hárala, mlátila tlapkami a kousala ho, když se k ní chtěl přiblížit, náklonnost zůstala. Kam Gari, tam Ronny.
Udělali jsme pěkný okruh lesem a vraceli se po poli, zvaném Motýlí louka – dřív tu bylo naseto něco nízkého, lítali tu běláskové a Nora, tehdy ještě bez Gari, je pronásledovala. Letos tu byla pšenice, zbylo strniště a Motýlí louka se stala tak trochu myší planinou. Ctěme však geografické názvy. Zkrátka, na Motýlí louce objevily naše holky ústí myší nory a začaly hrabat.
Ronnyho hrabání nebaví. Pobíhal kolem nich, kroužil a jak tak kouká na jejich zadky vystrčené k nebi, najednou se zastavil, osvítil ho duch svatý, pojal inspiraci a nejdřív opatrně a pak už náruživě začal pohybovat pánví dopředu a dozadu. Bylo na něm vidět, že je nápadem nadšený.
Najednou se zarazil, podíval se na mne a v očích jsem mu vyčetl otázku:
Pane... copak on to už někdo vynalezl přede mnou?
|
Ljuba má výstavuv Portheimce
