K problému takto důležitému se kvalifikovaně vyjádří politologové. Nicméně ani vnějšímu pohledu jakási zahleděnost do sebe neunikne. Postihuje však především ona lokální hnutí a občanské iniciativy, kterých je jako hub po dešti. Právě v těchto uskupeních vládne řevnivost a leštění ega je oblíbenou činností. Rozpadly se Věci veřejné, první protestní formace, která se výrazněji prosadila ve volbách. Nejinak dopadli Zelení, formace se strukturou politické strany, nicméně v podstatě zase aktivistické hnutí. Rozhádali se, porvali se mezi sebou a rozpadli se. Je až úsměvné, že vnitřní pnutí se okamžitě projevilo u Pirátů – těsně poté, co v podstatě senzačním způsobem pronikli přinejmenším do druhé ligy, zatímco si až dosud čutali někde na plácku. Vnitřní pnutí je nejvýraznější projev zahleděnosti do sebe. Řádná politická strana, a takové jsou bezesporu páteří demokratického režimu, je strukturovaný, organizovaný subjekt, v němž i různorodost pohledů má svoje pravidla. Svobodná vnitřní debata, ale také závazný závěr a disciplinované prosazování jeho smyslu, to je charakteristika řádně fungující politické strany. Ad hoc usmolená hnutí mohou dosáhnout okamžitého úspěchu a proniknout do těch či oněch orgánů, ale pokud se jim nepodaří vybudovat mechanismy zabezpečující soudržnost, sebeočistu před nežádoucími vlivy, zvláště pak povahy korupční a kriminální, dobrovolnou loajalitu, obměnu aktivních funkcionářů přílivem mladé krve, pak je čeká rozpad, tedy projev zahleděnosti do sebe.
V první řadě se to aktuálně týká hnutí ANO. Dosáhlo úspěchu ne proto, že není zahleděné do sebe, pan Babiš je o sebe zahleděný až bůh brání, ale proto, že pořád ještě dokáže nabídnout naději, že bude líp. Tradiční strany bohužel zklamaly své voliče už tolikrát, že jejich schopnost poskytnout naději v kterémkoli smyslu je blízka nule. Takže obecenstvo sází na ne-stranická hnutí. Musí z toho nutně přijít kocovina a pokud se v tomto mezičase strany stačí vzpamatovat, posílí vnitřní loajalitu, aby se nemohlo stát, že hned po volbách spiklenci začnou šéfovi mydlit schody na večírku u hlavy státu, uvedu na příklad, a pokud se jim podaří vypěstovat ne antibiotikum, ale antikoruptikum a zaženou všechny kmotry na půl míle od svých hranic, pak se k nim voličská veřejnost zcela jistě vrátí. A odpustí jim zahleděnost do sebe.
Není to nějak alarmujícím způsobem špatné, ale do dobrého to má daleko. V sobotu se Gari vrátila z procházky poraněná, bůhví kde k tomu přišla, na hrudi rána. Veterina, antibiotika. Zdálo se nám, že rána otéká,takže jsme na veterinu jeli znovu. Antibiotika podána tentokrát v kapačce. Garinka se chovala velmi statečně, nadšená sice není, kdo by byl, ale scény nedělá. Dnes, tedy v úterý, jedu na kontrolu a uvidíme. Taková patálie je to. Nicméně Gari neklesá na duchu, je to pořád veselý všetečný pejsek a kouká, kde by co sežrala. To je zdroj mého optimismu.
|