Leč zpátky k České republice. Zde má senát funkci šidítka či podvodu na poslancích někdejšího federálního shromáždění, kterým bylo slíbeno, že se stanou senátor, pokud schválí rozpad Československa. Ledva to udělali, řeklo se jim až naprší a uschne a oni šli s dlouhými frňáky domů.
Toto je historie a dnešek je dnes a máme volby do třetiny senátu. Význam je pouze pro posílení či oslabení jedné či druhé hlavní strany koalice, ČSSD a ANO. Účast patrně bude minimální, ale ani to nesnižuje význam volebního aktu. Za Rakouska býval census majetku – kdo neplatil daně, nevolil.
Dnes platí census inteligence a občanského vědomí – kdo na věci veřejné kašle, nevolí.
Na významu voleb to nemění vůbec nic.
Je to svět plný útrap. Gari má na hlavě kornout, aby si nelízala tlapu, doníž měla vraženou kanylu a hlavně, aby si nevytáhl trubičku, krou z ní odsává odsávačka plyny a tekuté nepřístojnosti. Ráno jsme se s Ljubou dohodli, že půjdeme na procházku separátně – já pojedu na kole, vezmu Noru a ona se vypraví za námi s Gari. Jenže Gari chytla stopu a já byl s Norou na konci Myší louky v místě zvaném U dubu a slyším dupy dup, ohlédnu se, a řítí se Gari s kornoutem na hlavě za svou kamarádkou a v pozadí slyším kvílení „Gari, ke mně“. Takže to bude chtít důmyslnější logistiku a důslednější rozdělení. Odpoledne jsem byl s Norou, Gari a Roníkem, jenže Roník a Nora nejsou ty správné milosrdné sestry, berou Gari jako parťáka a její kornout za něco, co je má rozesmát. Takže znovu: sami s Gari, pomalu, důstojně, s kornoutem. Život není peříčko.
|