Pátek 24. 2014,
-
Palestinský terorista v Jeruzalémě najel do lidí a zabil holčičku
- ČR podpoří snížení emisí, nechce ale zdražit energii, říká Sobotka
- Neúspěšný kandidát na šéfa ÚSTR podal žalobu na výběrové řízení
- Předsednictvo Rady VŠ odsoudilo nepozvání dvou rektorů na Hrad
- Senátoři a tzv. iniciativy nechtějí Sváčka na pražském vrchním soudu
- Hnutí ANO, ČSSD a Trojkoalice si rozdělily rezorty v pražské radě
- Senátní volby v Praze 10 jsou platné, NSS zamítl stížnost TOP 09
- Kvůli privatizaci OKD byli obžalováni 3 lidé, škoda je 5,7 GKč
- Počasí v Praze: zataženo, větrno, sotva 12 stupňů
Dobré, ale co dál
Nová ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová řekla poslancům to, co si o jednání poslanecké sněmovny myslí každý druhý občan (nejde o statistický údaj, leč o obrazné rčení) a vysloužila si bouři odporu napříč politickými stranami. Co že si to dovoluje. Milý argument – že ona, Šlechtová – nemá za sebou voličský mandát, kdežto oni, poslanci, prošli peklem svobodných voleb. K tomu dodejme, že oni, poslanci, byli zařazeni svými stranami podle stupně obliby u partajních špiček a na základě důmyslné hlasovací manipulace na různých úrovních stranické pyramidy a že jejich strana vyhrála na základě slibů jež obvykle nemůže a nechce plnit. Že se Šlechtové nezastaly bouřlivé desetitisícové demonstrace na Václavském a jiném náměstí je nikoli díky tomu, že by se lidem líbilo, jak poslanci poslancují, ale proto, že jim je tahle bouře ve sklenici vody lhostejná.
Šlechtová tedy promluvila od plic a poslanci, místo aby zapřemýšleli, zdali ta paní nemá špetku pravdy, se zachovali jako uražená svátost.
To samozřejmě neznamená, že je Karla Šlechtová správná žena na správném místě. Ministerstvo pro místní rozvoj má pověst mafiózní. Jejím ministerstvem proudí mocné toky peněz našich i unijních. Sympatie si získá, pokud se jí podaří dát ministerstvo do pořádku, což je úkol hodný Herkula. Tím že poslancům od plic vynadá si možná uleví, někoho potěší, ale v jejím poslání se to neprojeví.
Pokud ale bychom měli z jejího projevu soudit na charakterový rys, pak bych řekl, že je tu jistý důvod k optimismu.
Megera jedna prohnaná
Ve čtvrtek chodíváme na procházku s Roníkem. Nejinak i tento čtvrtek. Ještě posledně to bylo trochu napínavé, Gari měla na hlavě ten svůj kornout a bál jsem se, že ji Roník převálcuje. Tentokrát válcovala Gari Roníka svou lehkonohou převahou. Podezírám obě dámy, Gari i Noru, že si z Roníka udělaly maskota. Nesmírně je baví mu kličkovat před nosem. Dělají to s nonšalancí, elegantně, plavnými skoky a úskoky. Vypadá to jako balet, někdy.
Někdy jako všivárna.
Gari běží po cestě, Ronny se žene za ní. Gari uskočí o devadesát stupňů a Ronny vletí rovnou do louže. Není obrany. Nelze si představit, že jí to někdy oplatí.
Může se na ni vybodnout, a to je asi jediná mužská zbraň, která vůči ženským opravdu funguje.
Chyť mě, když můžeš