Vycházím z předpokladu, že se Novák převlékl za intelektuála. Jak asi takový intelektuál vlastně vypadá? Asi bych přivedl do rozpaků majitelku půjčovny kostýmů u nás ve vedlejší vesnici v Okrouhlu paní Riegrovou, kdybych po ní chtěl kostým intelektuála. Pravda, určitou představu mám, přece jen jsem už nějakého intelektuála v životě potkal. Musel bych vyfasovat umolousané sako a flaštičku s barvivem nikotinové barvy na obarvení ukazováku a prostředníčku, jakož i odřené manšestráky a mokasíny. Shoduje se tato představa s policejní vizí? Policie takové indicie neuvádí, naznačuje, že dominantní součástí intelektuálovy výbavy jsou brýle.
Novák se někde skrývá. Kdepak asi? Zřejmě někde, kde se intelektuálové slézají. Teď už nezbývá, než aby se uprchlý vězeň Novák převlečený za intelektuála vetřel do lumpenkavárny. Tam se to zločineckými typy jenom hemží. Ovšem od Nováka se dá čekat bystřejší inteligence. Do lumpenkavárny občas zabrousí i novináři, takže policie při zátahu na nacistickou holotu by mohla zavítat i do lumpenkavárny a takto by vězeň Novák i v převleku za intelektuála snadno uvízl v lapacím oku.
Shromaždištím intelektuálů se asi Novák bude vyhýbat, aby nějakou neslízl. Jako Hercule Poirot bych spíš hádal, že půjde na místa, kde bude silnější v kramflecích. Jako Hercule Poirot bych tedy rád věděl, za co vlastně byl odsouzený.
Snažil jsem se to vygooglit. Ale místo Jana Nováka mi Google nabídl exsenátora za ODS Alexandra Nováka. Ten sedí ve vězení v Litoměřicích. Na útěk nejspíš nepomýšlí a pokud ano, intelektuálům se vyhne. Je v tom stranicky cvičený, protože intelektuál je předstupeň k havlistovi a než se stát havlistou, to raději sedět v base.
Je to popruh s navíjecím zařízením. Pajtlujete hupcukovací pákou, popruh se navíjí až do stádia našponování. Toto udělal dřevový pán, ukázal mi, jak se hupcuk uvolní a já odjel.
Přijel jsem domů do Zvole. Pokusil jsem se hupcuk dle návodu dřevového pána uvolnit. To se mi nepodařilo. Nevadí, vzal jsem sekyru, klec svírající dřevo jsem rozmlátil, dřevo vytahal, hupcuk uvolnil a jel jsem vozík vrátit. Dřevový pán se ptal po vozíku a když jsme mu řekl, že jsem nevěděl, že ho mám vracet, zasmušil se a poprosil mě, abych ho přece jen vrátil.
V prostředí dravého tržního prostředí bych se na něho mohl vyignorovat , nemám smlouvu, neplatil jsem zálohu, on na mě nemá žádné fousy. Jenže tatínek s maminkou mě vychovávali podle prvorepublikové školy a to byl kapitalismus poněkud jiného ražení a slušnost platila a bernou minci, takže jsem se vrátil, abych paletu odvezl. Ale jak?
Nakonec mě napadlo, ji připoutat k nosiči co máme na kola. Připoutal jsem je gumicuky a soused Jiří mi půjčil svůj hupcuk.
„S tím mám nejhorší zkušenosti“ varoval jsem ho. „Neumím ho uvolnit.“
„T je jednoduchý,“ pravil. „Tady je páčka, tu takhle zmáčkneš a pak už jen pajtluješ a popruh uvolníš.“
Utáhli jsme náklad, já dojel k zavřeným vratům dřevové firmy (tak domluveno, složte to, i když tu nebudeme, tohle nikdo neukradne), jdu k hupcuku, hledám páčku, zmáčknu ji, pajtluju... a kurta se dál utahovala. Mačkám víc, pajtluju, kurta šponuje.
a konec jsem tu věc nějak rozebral a kurtu z mechanismu vysoukal nějakým zcela nestandardním způsobem. Vím, že je to šílené, že je to jako kdybych se přiznal, že si neumím zavázat boty na kličku.
Dlibuji ale, že se nevzdám a že podniknu ještě minimálně jeden pokus s hupcukem.
A podám zprávu.