Úterý 3.3. 2015
,O něčem takovém se Bohuslavu Sobotkovi může jen zdát v růžových snech. To je zřejmě důvod, proč pro sjezdování připravil dokument, který vyvolal válku na všechny směry, jak se za de Gaulla říkalo ve Francii. Ne snad, že by to byly teze vycucané z palce. Miloš Zeman se bezpochyby zasloužil o sociální demokracii a z malé slušné leč pohříchu bezvýznamné skupiny ji otevřením komunistických všeschopům ji učinil velkou leč mnohem méně slušnou a už vůbec se moderní a kompatibilní s levicí západní Evropy. Že se pak před prezidentskou volbou choval jak zpovykaný fracek je také pravda a že pak straně škodil je opět nezpochybnitelný fakt.
Právě tak případ Michala Haška a jeho pučistických tendencí. Se Zemanovou pomocí s epokusil Sobotku svrhnout, o tom byly napsány dlouhé litanie. Značnou část viny na tom samozřejmě má megalomanské zbytněné Zemanovo ego, které ho zbavuje politické soudnosti. Ale zase, proč to připomínat?
Bohuslav Sobotka zřejmě šel pro inspiraci k Berouskovi do cirkusu.
Principál před vstupem do lví klece práská bičem.
Konec prázdnin
Jarní prázdniny strávila moje vnučka Dominika z části u nás ve Zvoli. Uteklo to, skončily výlety s Gari a Norou do lesa, naposledy jsme vylezli na Anapurnu, na hromadu borových klád ve zvolském lese. Nastala chvíle, kdy bylo třeba zabalit kufírek a odjet do Prahy. Zabalit kufírek! Gari je prostoduchá a ještě si proti kufírkům a kufrům a taškám nevypěstovala averzi, ovšem Nora je poučená a ví, čeho je takový kufr předzvěst. Následuje odjezd do psího hotýlku a sbohem probíhačko po Myší a Motýlí louce, sbohem psí zápasy v místě zvaném U dubu, sbohem úprky kolem oplocenky. Psu nic nevysvětlíte. Nemělo smysl ji ujišťovat, že je to kufírek neškodný, nikoli zlověstný. Nora nasadila tragickou tvář. Zatímco Gari se svým prostoduchým obličejem běhala kolem Dominiky a vrtěla ocáskem, Nora ve dveřích bilancovala život a loučila se navždy. Do auta jsem ji musel nasadit skoro násilím, oba pejskové vždycky Dominiku vyprovázejí. A nechtěl bych vědět, co se dělo v její mysli, když jsme později tím autem projížděli skutečně k místu, kde psí hotýlek stojí. Žuchnutí kamene spadlého ze srdce jsem neslyšel. Ale muselo tam nastat, tím jsem si jist, když jsme jeli dál a hlavně, když jsme se vrátili do psí boudy ve Zvoli.
|