Pátek 10.4. 2015,

• Írán podle Rúháního podepíše dohodu o jádru jen za zrušení sankcí
• Soud ve Vídni začal projednávat žalobu 25.000 lidí vůči Facebooku
• Sobotka říká, že není vhodné zablokovat Zemanovu cestu do Moskvy
• V Ralsku skončila likvidace ekologické zátěže za téměř půl miliardy
• ÚS znovu otevřel spor Židovské obce a policie o pozemky v Brně
• Německo povolilo vývoz 280 transportérů BVP z Česka do Iráku
• Kárný senát kvůli průtahům odvolal pražskou soudkyni Hoškovou
• Rath podal žalobu na stát za ponižování v poutech u soudu
• Počasí v Praze: jasno, 15°C Nestojí to za to
  Premiér Sobotka se vyslovil při interpelacích v parlamentě proti tomu, aby vláda konala nějaké okázalé kroky proti chystané Zemanově cestě do Moskvy, kde hrozí nebezpečí, že bude kynout ruským tankům po boku severokorejského diktátora. Ano, toho, který nechal svého strýce předhodit divokým psům.

  Sobotka má plné právo takto vystupovat, protože právě on má zásadní zásluhu na tom, že se stala ze Zemana podivínská figura obklopená groteskní suitou a že ztratil praktický vliv na českou politiku. Těší se na hvězdnou hodinu, až vymění vedení národní banky, to opět zazáří. Ale do té doby bude na sebe poutat pozornost idiotskými výroky a výstředními kroky na zahraničněpolitickém poli.

  Že bude ostuda, to je jisté, ovšem je třeba vzít v úvahu, že ostuda je už to, že ho máme jako hlavu státu. Je tedy třeba volit mezi ostudou větší a menší. Když bude mávat ruským tankistům, ostuda to bude, ale kdyby tomu předcházela otevřená roztržka vlády a hlavy státu, byla by to ostuda mnohem větší.

  Od opozice se pochopitelně dá čekat, že se pokusí z této patálie vytřískat nějaké body, takže křičí, jak může. Praktický význam to ale nemá, stejně jako směšné rozmíšky mezi Kalouskem a Babišem ve sporu o to, kdo je větší lhář, podvodník a tunelář.

  Všechny tyto trapnosti vycházejí z mylného předpokladu lidí žijící v akváriu české politiky, že se lidé o jejích počínání úpěnlivě zajímají, sledují je a zkoumají váhu každého slova. Opak je smutnou pravdou.

  Klid s přerušením Na procházky teď chodím jen s Norou. Gari má předepsaný klid až do soboty, to dobere medicínu a v neděli se uvidí. Pohmožděné rameno se hojí, ovšem pomalu. Když vyběhne na zahradu, kulhá jen málo a občas, nicméně kulhá. Je z ní takový náš malý pacient. Naštěstí se udělalo hezky, takže holky trávily hodně času na zahradě. Večer přijela na návštěvu naše naše Marie, takže jsme seděli v pohodovém rodinném kruhu s pejsky. Klid se rozvlnil, když pejskové něco zvětřili. Pustil jsem je do tmy, holky se hned vrátily. Gari si něco nesla. „To bude list,“ usoudila Anna Marie. “Spíš šiška,“ mínila Ljuba. Mýlily se obě. Byla to mumie myši, musela tam někde pod keříkem ležet od podzimu. To bylo najednou ječení, to bylo rozruchu! Myš jsme odstranil do popelnice a Gari šla se mnou. “To máš z toho tvého chlubení...“ řekl jsem jí, ale nevím, zdali si mé ponaučení vzala k srdci. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz