Úterý 21.4. 2015
,Jsou to ovšem stejně jen slova bez reálného obsahu, ale obsahují aspoň náznak nějakého konstruktivního přístupu. Ten uprchlický problém je jádro obrovských sociálních a politických nesnází pro celé generace dopředu. Multikulturalismus je iluzivní konstrukt intelektuálských představ, podobně jako vize komunistické společnosti sociální rovnosti a spravedlnosti. Nefunguje nic, co odporuje lidské přirozenosti. Bohužel, převládá leštění ega před odpovědným přístupem. Sluší se žvanit o celoevropské odpovědnosti a ovšem i o distribuci uprchlíků. V přístavech jich čeká půl milionu, podle jiných zdrojů milion. Někdo odhaduje pětadvacet milionů. Co ti lidé budou dělat? Jak se budou živit, kdo a jak je včlení do stávající společnosti, která se vytvářela po staletí? Položte tuto otázku a budete označeni za xenofoby.
Na vodě je ovšem i Zaorálkův projekt, pokud lze jeho vizi jako projekt chápat. Jak a kdo změní situaci v zemích, odkud se prchá? Moudré evropské hlavy teď napadlo, že budou potápět prázdné pašerácké lodě. Pak bude stačit osadit ty prázdné lodě skupinkou dětiček a za fotky malých utopenců někdo dostane cenu World Press v Haagu a v Guardianu to rozmáznou na první straně jako důkaz xenofobní perfidnosti.
Zaorálkova vize není reálný projekt. Ale aspoň to není pseudohumanistické leštění ega. Zaplaťpánbu za to.
Zdání důležitosti
Známe to z lidského světa také: hlasitými projevy přítomnosti je možné vyvolat zdání nepostradatelnosti. Kdyby někdo instaloval naslouchadla do našeho zvolského domu, musel by nutně dojít k závěru, že je to dům obložený regimenty nepřátelských kocourů. Hlasitě se projevuje především Nora. Dělá, že spí a při tom mě bedlivě sleduje. Vstanu od stolu a jdu – dejme tomu – si natočit do sklenice vodu. Nora vyletí a s jekotem se řítí střemhlav ze schodů a s Gari v patách směřuje ke dveřím na zahradu. K těm dveřím už vůbec nemůžu jít. Obě bestie mě od nich odstrčí, musím se naklonit přes jejich naježené hřbety, abych dosáhl na kliku, ne bez námahy dveře otevřu, ony se vyřítí – Nora přitom skáče přes jezírko, a pak už probíhají cik cak po zahradě, řvou (Nora víc) a pátrají po nepřítomných kocourech. Ti jsou přítomní, ale jinde. Poslouchají ten řev a říkají si – kdo by tam lez když je tam takový kravál!
|