Pondělí 25.5. 2015
, |
Lidovecký sjezd obnovil Pavla Bělobrádka v postu předsedy a on sám vytyčil program. Strana se má zbavit pověsti klerikální strany rezervované pro křesťany, dodejme nota bene pro jihomoravské křesťany. Má se stát moderní konzervativní stranou s akcentem na rodinu a střední třídu.
Ne snad, že by takový akcent nebyl zapotřebí ve světě, kde by se člověk už měl pomalu stydět za heterosexualitu a kde hlavní ekonom vládnoucí politické strany označí samostatně výdělečné občany za parazity. Navíc, ke konverzi lidové strany a jejímu nástupu je vhodná doba. Občanským demokratům potrvá ještě dlouho, než vyvětrají odér z nečasí. Tím hůř pro ně, že probíhající proces dodává neuvěřitelné detaily z poměrů ve vládě, kterou měli v rukou, přičemž o těch poměrech museli vědět a nikdo z nich ani nepípl, natož aby zvedl prst. Ne jenom chudák Nečas, ale všichni kolem něj se pohybující by se měli propadnout hanbou a odejít z politiky.
Což se lidovců netýká a je jim to k dobru. V jejich prospěch jde i to, že sice pořád ještě funguje Babišova slibotechna, nicméně už se projevují hrubé chyby: groteska kolem zákona o biopalivech patří mezi ně. Ještě pár takových přihrávek do kasy Agrofertu a preference Bělobrádkovy strany vzrostou.
Záležet ovšem bude na lidovcích samotných. Nemají jen jednu kouli, jednu zátěž na nohou, zátěž pověsti křesťanské strany pro křesťany. Ta větší zátěž je v pověsti, že jsou poserové, kterým jde o to zůstat v kterékoli vládě, jaká se vyskytne. S malými výpadky - ten nejdelší byl v době okupace, kdy přestali existovat - se jim to daří bez čtyř sto let. Teď je zase ve vládní koalici, v sestavě, která dává jak rodině, tak střední třídě na frak.
Takže ten jinak sympatický záměr se neprosadí na sjezdech, ale v politické praxi. Když se lidovci začnou nelidovecky bít, mají možnost získat víc procent, než je těch křesťanských jihomoravských šest.
|
Záhada otevřeného pokoje
Popíši situaci. Včera večer jsem si ukrojil krajíc chleba, namazal jsem ho máslem a navrch dal plátek sýra. Ljuba pracovala na zahradě a Nora jí asistovala. Gari ležela na na pelechu v poloze zvané kukelník: zahrabala se do deky a zakryla si hlavu kuklou, dělala strašidlo. Dělá to často, je to její specialita.
Zazvonil telefon. Odložil jsem krajíc, zvedl telefon (nezvedl, ale víte jak to myslím, taky pořád říkáme vytáčet číslo, třebaže se už třicet let nic na telefonu nevytáčí), postavil jsem se mezi dveře a povídal si. Když jsem dopovídal, ohlédl jsme se, kde mám ten krajíc. Byl pryč. Hned se ohlédnu, kde je Gari. Nadále dělá strašidlo, hlavu omotanou dekou. Načež volá Ljuba: “Nora se nějak olizuje, nesežrala něco?“ U Joviše! Baže sežrala! Ale jak se o krající dozvěděla a hlavně, jak se k němu dostala přes mě, když jsem stál ve dveřích? Možná ovládla techniku teleportace krajíců. To abych si je napříště pořád držel a na telefonáty neodpovídal.
|