Středa 10.6. 2015
, |
Je těžké rozeznat ve změti informací a pseudoinformací to podstatné. Republiku čeká ekonomický růst, nikoli rozkvět, ale mírný vzestup. Potvrdil to i guvernér Národní banky Miroslav Singer, veřejný to činitel, který by se teď mohl naparovat jako páv s široce rozevřeným ocasem, jelikož – světe, zboř se - se naplnily jeho předpovědi, že intervence stran kurzu koruny ponese dobré výsledky.
Ve prospěch soudnosti zmíněného potentáta mluví i to, že se odmítá osobně vyjádřit k projektu přijetí eura. Mlčeti zlato, to je zásada, která se – zdá se – v ČNB drží a je to jistě rozumnější zásada než prázdné tlachání a velikášské žvásty.
Takže vzestup, roste zájem o nové pracovníky, klesá nezaměstnanost. Do toho vstupují vlivy vnější. Stěhování národů pokračuje, Brenner je v obležení uprchlíků, pro něž je Itálie málo atraktivní, protože není tak bohatá jako Německo. Kolega Luboš Palata nás ujišťuje, že je to pro Evropu požehnání, jelikož se sem valí masy skvělých činorodých pracovitých mužů. Takže když v době obnovené konjunktury kopřivnická Tatra skučí, že má málo frézařů a soustružníků, má-li Palata pravdu, brzy její personální díry vyplní pracovití Somálci.
Další vnější faktor je Rusko a ukrajinská krize. Plyn pro Evropu nemá jít napříště přes Ukrajinu a Evropa si má rozmyslet, kudy vlastně. No a Evropa zvažuje, jak se bez ruského plynu obejít.
Zdá se tedy, že se rýsuje obraz budoucnosti. Rusku skončí jeho odvěký schizofrenní problém, zdali Evropa nebo Asie: bude to mocnost asijská, bude Asii dodávat ropu a plyn a Asiaté budou činorodě pracovat.
A v Kopřivnici budou makat Somálci. To bude skvělý nový svět.
|
Hodně mourovatý kocour
Není to příhoda moje, vyprávěla mi ji Ljuba. Zato je hodně čerstvá, stala se včera a došlo k ní hodně blízko. V sousední ulicí, dá se tak říci, nějakých tři sta metrů od našeho domečku.
Vracely se z procházky, Ljuba s Gari a Norou Březovskou ulicí. Ta tvoří hranici našeho Šmoulova. Domy vroubí jen jednu její stranu, za na druhé straně je pole a dál už je les a ten se táhne až dolů do Vraného, k Vltavě. Takže jdou a už jsou skoro u ulice Centrální. V těch místech nepřiléhá kulici přímo pole, je to spíš mokřadlo, roste tam divoká tráva a jsou tam křoviny. Jeden ten keř naše pejsky hodně zajímá, protože ho obývají kosáci a s nimi hrají na honěnou. Gari zůstala pozadu a Nora už zvědavě klusala ke kosímu keři. Zastavila se a začala couvat. Vzápětí vyšel, doslova vyšel, z křovin a travin statný kocour. Ljuba kouká, co je to za macka, že ho tu nikde neviděla, tak nápadné zvíře, a on to není kocour, ale sele divočáka. To ho ale už zblejskla Gari a že se půjde podívat. Dopadlo to dobře. Ljuba na Gari zařvala hlasem neslýchaným a Gari pochopila, že je to míněno opravdu vážně a sele zajelo zpátky a ony všechny tři spěchaly dál tou Březovskou ulicí. Takže už jsou blízko. Hodně blízko, sakra, tohle je doslova u vrátek našich sousedů.
|