Úterý 7.7. 2015
,Teď už je zřejmé, že otázka zní takto: může člen eurozóny a člen NATO dělat, co chce? Je jeho fyzické členství ve stavbě Evropské unie natolik důležité, že je třeba odepsat jeho dluhy? Je jeho vojenská přítomnost klíčově důležitá (nejspíš ano)?
Kolem dluhů se celý příběh odvíjí od začátku a bylo od začátku zřejmé, že dluhy je třeba buď zaplatit, nebo odepsat. Řekové se očividně rozhodli pro to druhé.
V krátkodobém úseku se zdá, že jim to projde. Otevřou banky, dostanou peníze a budou dál žít. V dlouhodobém termínu ale je sporné, zdali Evropa tento trik skousne: dostali se podvodem k penězovodu, čerpali z něho a odmítli dohodu. Je to čisté vyděračství.
Asi ne každý člen EU takto nazírá celou situaci. Nicméně se zdá, že takto hrubě nastíněný koncept odpovídá přinejmenším prvním reakcím našich představitelů. Ani Sobotka, ani Babiš nedali najevo pro řeckou stranu nějaké nadšení. Nejsme v eurozóně a po tom, co se stalo, je zřejmě nadšení pro přijetí euro značně ochlazené. Reakce se bude jistě vyvíjet, a pro její vektor budou směrodatné mnohé vlivy.
Jedno je ale jisté: situace kolem Řecka principu evropské solidarity neprospěla. Přitom právě potíž jednoho by měla stimulovat ostatní ve smyslu hesla všichni za jednoho, jeden za všechny.
Cibrání tepla
Cibrání, to je úžasné české slovo. Jeho původ neznám, význam ano – drobné a dlouhodobé utrácení obsahu. Nesu džbán a vycibrám z něho půlku obsahu. V zimě mám vytopený pokoj na příjemnou teplotu, ale couráním semo tamo a otevíráním a nedovíráním dveří z něho teplo vycibrám. Anebo naopak, je léto a venku panuje vedro a uvnitř je příjemný chládek a nechutný čtyřnohý ušatec každou chvilku vrazí frňákem do dveří a otevře je a pouští horko dovnitř. Čili vycibrá chládek. Je to dáno konstrukcí dveří. Takzvané balkonové dveře nemají z důvodů mně nepochopitelných normální zámek a kliku z obou stran. Mají jen jednu, třípolohovou, aby to všechno bylo složité a drahé. A aby pejskové mohli cibrat teplo..
|