Středa 12. 8. 2015
,Vyvolá to rozporné ohlasy. Současné unijní orgány se zatím ničím podobným seriózně nezabývají. Poslední krok spočíval v natištění nových bankovek a peněžním špuntu pro nejvíce ohrožené země. To je v duchu stávajících postojů, kdežto návrh v Česku formulovaný jde zcela jinudy.
Měl by větší váhu, kdyby v tomto smyslu bylo možno zformulovat shodné stanovisko zemí Visegrádu. Co je to platné, Visegrádská čtyřka má rozlohu a počet obyvatel jen o málo menší než Francie a je větší než Německo. Pak zde samozřejmě jsou balkánští členové Unie a těm tato myšlenka jistě nebude cizí. Dohromady by mohly tyto země vytvořit významný politický blok.
Koncept je to rozumný a může znamenat zásadní protiváhu proti divokým radikálním formacím typu Islám tady nechceme. Ty zatím nemají žádnou váhu, nicméně jejich slyšitelnost ve veřejnosti je značná a hodně přispívají k rostoucí nervozitě. Veřejnost ovšem očekává, co udělají reprezentanti státu, co se stane jasně formulovanou a realizovanou státní politikou.
Argumenty proti
Ty mají u nás dva hlavní zdroje. Především je to apel na lidskou solidaritu, na povinnost pomoci bližnímu v nouzi. Druhý zdroj je v bagatelizování hrozby. Jde o desítky, nejvíc stovky jedinců, přičemž naše země za uplynulých pětadvacet let absorbovala bez vážnějších problémů půl milionu cizích občanů. Málokdo z rozčilených účastníků demonstrací pod šibenicemi někdy potkal nějakého muslima. A ti běženci, které pochytají ve vlacích, nemají zájem zůstat v České republice. Tudíž byli lapeni a zavřeni do lágru zbytečně. Jsou to argumenty závažné a nelze je bagatelizovat. Mají ovšem svoje protiargumenty.
Pokud jde o lidskou solidaritu, ta je nezbytná a nezastupitelná ve výjimečných kritických situacích. Zde ale nejde o jednorázové zemětřesení, které připravilo lidi o střechu nad hlavou, takže je musíme ubytovat a nakrmit, dokud si nepostaví nové příbytky a život se nevrátí do normálních kolejí. Zde jde o exodus z kontinentu, který si za pomoci levicové solidarity Západu takzvaně vydobyl svobodu. Někde to funguje, dokonce velmi dobře, zvláště v bývalých britských koloniích, ale v někdejších francouzských, belgických a portugalských se státní systém rozvalil a nastal vražedný chaos. To je problém, který se nevyřeší tím, že se ti lidé přestěhují do Německa nebo do Anglie.
A že běženci utíkají do Německa a Anglie a nechtějí k nám? To proto, že jsme nenasadili notu bezbřehého nároku. Jsme vnímáni jako země nevraživá. To takové Dánsko, země vraživá, teď se učí být nevraživá a bude otiskovat v Turecku inzeráty, že dávky azylantům skrouhla na půlku.
Je to krok patetický.
A v tom zmatku
Odpoledne jsem s pejsky vyrazil jen na krátkou procházku. Tedy, šel jsem zkoušet nový polarizační filtr od české firmy VF, takže jsme opravdu zašel jen za dva rohy a zkoumal ho. Pejskové hrabali myšičky. Jak už dlouho nepršelo, půda je hodně prašná, takže pejskové mi zmizeli ve zvířeném mraku. To ale není podstatné. Když jsme skončil, zavolal jsem na ně, že půjdeme domů. Nora přiběhla hned, Gari se dál věnovala myšičce. Teprve po chvilce se rozběhla, ale ne ke mně, ale běžela dál ve směru, kudy chodíme obvykle na procházku. Volal jsem na ni, mával, musel a mě vidět i slyšet, ale nedbala a pelášila pořád pryč. To je takové, když člověk, tedy pes, bere v úvahu víc to co má být, než to, co ve skutečnosti je. Má se jít na procházku a nemá se chodit v půlce domů. Tak to má být. Haf.
|