Úterý 15. 9. 2015
,Buď je – mluvme o Česku – přijmeme nebo nepřijmeme. Když je přijmeme, uvidí se, kolik migrantů se nechá navagónovat a dopravit do našich uprchlických zařízení. Zatím se žádosti o asyl dají počítat na desítky – a všechny byly kladně vyřízeny. Evropská komise snad poradí, jak ty běžence rozprchlé po Německu a usilující o vstup do ještě štědřejšího Švédska pochytají, navagónují a dopraví do Česka a přinutí je, aby tu zůstali. Představit si to je těžké, zato je snadné si představit něco jiného: když kvóty přijmeme, bez ohledu na to, jak to s nimi prakticky dopadne, vzbudí to velmi silnou nevoli veřejnosti vůči Evropské unii a posíleny budou protiunijní nálady. Na přijetí eura v dohledné době pak může kterákoli vládní garnitura zapomenout. To by asi musela nasadit těžkooděnce a vodní děla a byli bychom na Palachově týdnu v roce 1989.
Když je nepřijmeme, zcela jistě se dostaneme na evropský ošklivec. Jenže to se stává velmi často těm, kdo uvažují logicky a nenechávají se strhnout obecnou náladou. Na aktuální situaci platí Kiplingovy verše: Když bezhlavost svým okem klidně měříš, ač tupen, sám že nejsi bezhlavý...
Všeobjímající pozvání ze strany „mámy Merkelová“ mělo v řádu desítek hodin za následek uzavření německo – rakouské hranice, není-li to příklad absolutní bezhlavosti? O nějakých kvótách má smysl se bavit, až po zabezpečení vnější evropské hranice. Logika by velela, že je třeba se dohodnout především s Tureckem, dohodnout a hodně mu nabídnout, to je nabíledni. Pak je možno cíleně a výběrově pomáhat těm skutečně potřebným a Češi nejednou prokázali, že pomáhat chtějí a dovedou to a jistě pomohou i tentokrát.
Mýlí se kolega Doležal, když hovoří o zbytečné hysterii v době kulminující krize. Ona ta krize nekulminuje, neboť kulminace je stav, kdy něco vrcholí a poté opadává. Děsivé na imigračním přívalu je právě to, že – posuzováno nikoli bezhlavě – má tendenci nabývat na síle. Naše reprezentace tedy zastává racionální a proveditelné stanovisko. Opačné stanovisko, kdy se otevírají dveře každému kdo zahodí pas a prohlásí se za Syřana, je bezhlavé a vede k politickým krizím. Ty ještě zdaleka nekulminují.
Planetární systém
Kdybych se měl drze přirovnat ke sluníčku, pak jsou Gari a Nora moje oběžnice. Ne snad, že by rotovaly, pohybují se chaoticky. Nicméně, kdybych měl dělat statistický průměr, dal by se vyjádřit jakýmsi poloměrem a pak mohu jednoznačně prohlásit, že Nora by ho měla kratší než Gari. Když píšu, Nora mi lží někde nedaleko židle, kdežto Gari oběžnicuje třeba i v přízemí na svém pelíšku. Včera jsem cosi kutil u vrat. Nora pobývala na našem chodníku, Gari na protějším. Na procházce je Gari někde vpředu, Nora je mi na dohled a dává pozor na moje pokyny. Když ale dojde na vítání, třeba když se vrátím z města, Gari je bouřlivá, vrhá se ke mně, ometá se kolem mě, kdežto Nora postává opodál a elegantně vrtí ocáskem. Když euforie opadne, Gari někam odběhne a Nora je mi poblíž.
|