Čtvrtek 17. 9. 2015
,No a jak byl v ráži, pustil se i do svého kolegy lidskoprávního ministra Dienstbiera, který vytáhl z rukávu patnáct tisíc umístěnek pro běžence. Ona by chladnější hlava neškodila a sluší i ministrům vnitra. Nadávkami a předhůzkami a vtípky o tom, kdo má jak velký byt se neposuneme dopředu. Na hloupé vtipy máme přece všelidově zvoleného prezidenta, ten nepotřebuje záskok, vystačí si sám.
Blanka bude
Opět se omluvám mimopražským čtenářům, že sem zatahuju případ tunelu Blanka. Ten má být otevřen v sobotu odpoledne. Už dnes se ví, že bude potřebovat modernizaci, prý za devět miliard. Taky se ví, že je celkem k ničemu, protože ústí do křižovatky už dnes nabité. Takže prý bude třeba vybudovat ještě jeden tunel, který odvede dopravu z tunelu Blanka někam ven na silnici.
Největší zlodějny se dějí před očima veřejnosti. Všimněte si, že vždy se sáhne po nejdražším možném řešení. Místo obchvatu tunel kolem Pražského hradu... a dálnice na jih musí vést přes region kolem Sázavy, který zůstal skoro nedotčený civilizací, protože je těžko schůdný. Navíc poddolovaný, protože se tu po staletí kutaly drahé kovy. To bude víceprací, to bude závalů, to bude miliard navíc!
Okrašlovací úsilí
Zvole se vylepšuje. Přibyly chodníky, to je systematická akce, zatím poslední etapa se odehrává na návsi kolem našich dvou rybníků: provedeno nákladně a rozumně, chodník nezasáhl trávník kolem rybníků a je veden na druhé straně silnice. Taky ulice u nás na Šmoulově mají opravenou vozovku. Mizí louže, tedy propadliny v asfaltu, které sloužily pejskům jako napajedlo. Pejskové radost nemají, lidičkové ano. Došlo i na Březovskou ulici, to je ta, která svou jednou stranou sousedí s polnostmi. Tolik úvod k dramatu. Procházka začíná právě v této Březovské, pak se jde do lesa taktéž nově vybudovanou polní cestou s patníky a alejí, následuje les a cesta zpátky stejnou trasou. Jenže mezi tím pánové nalili do vyfrézovaného asfaltu tekutý asfaltový potěr coby přípravu na finální koberec. Není třeba shakespearovské představivosti k vizi, co následovalo. Osmero tlapek s bambulkami asfaltu. Ředidlo, benzín. Pak šamponová voda. Gari zoufalá, nevěděla jak tomu smradu utéct. Nora zalezla do dětského domečku v koutě zahrady. Nakonec jsme je vyvedl ven a šel s nimi na opačnou, neasfaltovou stranu. Tam se vyskytl utěšitel Beník, kokršpaněl. Honění, úprky, hrabání myšiček ve sklizeném poli. Když jsem to sděloval telefonicky Dominice, chtěla vědět, zdali jsou v asfaltu na věčné časy tlapičkové otisky. Nejsou, Domčo, nejsou. Ale spolehni se, že budou. Ještě není asfaltérům konec. --> |