Úterý 6. 12. 2016,

• Otázkou brexitu se začal zabývat britský nejvyšší soud
• Ústavní referendum otřáslo Itálií, premiér Renzi rezignuje
• Francouzský premiér Valls podá demisi, chce být prezidentem
• Vládní síly v Libyi hlásí porážku IS ve strategickém městě Syrta
• Ministr zdravotnictví má vládě podrobně vysvětlit změny náměstků
• Akvizice pro armádu brzdily průtahy i nedostatek peněz, zjistil NKÚ
• Menší poštovní odborové organizace hrozí dvouhodinovou stávkou
• Nejvyšší soud zrušil verdikt o vrácení obrazu Madona z Veveří církvi
• Počasí v Praze: zataženo, -2 °C Co se to děje na Hradě?
  Ze všech koutů to drnčí, že má Jindřich Forejt na Hradě dokancléřováno. Od pátku má zapečetěnou kancelář a z Hradčan se valí mračna mlhy. Ono to ale není jen tak. Forejt není ledaskdo. Ve funkci kancléře je už dvanáct let a staral se o program prezidenta Klause a po něm i prezidenta Zemana. Za Klause o jeho existenci neměla širší veřejnost zdání. Přitom měl v referátu státní návštěvu prezidenta Bushe i Obamy, postaral se o prince Charlese i papeže Benedikta XVI. Kromě hodně pozorných pozorovatelů o něm nikdo nevěděl, to je známka, že svou práci konal dobře.

  Teď ale je s ním spojen jeden kiks za druhým, ostudy národního i mezinárodního formátu. Šlamastyka s Bradym, ostuda v Bratislavě při pohřbu prezidenta Kováče a naposledy trapný kiks s neviditelným americkým velvyslancem.

  Copak se to asi s Jindřichem Forejtem stalo? Změkl mu mozek, zešílel, dal se na marjánku? Proč tak zdatný a zkušený úředník dělá jeden sek za druhým? Skrz clony mlhy nevidíme. Nicméně jisté indicie by tu byly.

  Na koberec prý šel prezidentům mluví Ovčáček za to, že si moc otvírá hubu. A že si ji otvírá, panečku! On má věrně tlumočit stanoviska hlavy státu. Což dělá, ale jako vedlejšák komentuje a rozpřádá svoje politické úvahy. Není tu od toho, aby peskoval ministerského předsedu. No a vida, dělá to. Oba případy mají zřejmě spojitost. Prostě tu, jaké vládnou na Hradě poměry. Uvolnila se tu morálka.
  Staří Čechové k tomu říkali: ryba smrdí od hlavy.
  Na Hrad to jistě platí také.

  Čí je čepička Příroda spí a stejně je na tom naše zahrada. Ochranný Buddha dostal rituální čepičku – to se tak v Japonsku dělá. Pravda, nechal jsem ho pár dní na mrazu a čepičku jsem mu nasadil až v neděli. No a v pondělí si toho všimla Nora. Ona totiž ta čepička patřila původně méďovi a méďa je jeden z plyšáků našich pejsků. Svým způsobem patří ta čepička půl na půl jim oběma. Gari, jak se ukázalo, kašle na Buddhu a na čepičku a na zimu a na zahradu a nejraději je doma u kamen. Ne tak Nora. Ta má ráda tradice a pořádek a nesnáší změny a tím hůř, když se jí ty změny týkají. Mohl bych jí stokrát vysvětlovat, že já taky dbám na tradice a že čepička patří k japonské tradici. Jenže, jak bych jí vysvětlil, co je to japonská tradice? A co má japonská tradice co společného s tím, že jsem sebral jejímu méďovi jeho čepičku? Dej sem tu čepičku! Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz -->