Bohužel toto je ze všech nejméně pravděpodobný scénář. Vítězný Erdogan bere do takřka absolutní správy Turecko na šikmé ploše a na ni se dostalo do značné míry pro to, že on sám usiloval o to dostat je do správy. Samy volby zatím nikdo nezpochybňuje, až na to, že se odehrávají v době, kdy v zemi jsou lidé vězněni a vyhazováni z práce za politické přesvědčení, takže hlasovat NE znamenalo od tureckého voliče velkou míru odvahy.
Jistě že není možné Erdogadnovo vítězství vysvětlit jen existenčními obavami. Výrazně vítězil i v turecké diaspoře v Evropě a tamní tři miliony Turků se věru nemusí být politického pronásledování. Zdá se, že Erdoganova vize velkého silného Turecka magicky působí i na lidi, kteří žijí v demokratickém prostředí a mají aspoň teoreticky volný přístup ke všem informacím.
Vraťme se tedy ke scénářům, k tomu, co se stane v budoucnosti blízké i vzdálenější.
Zatím houstla konfrontační atmosféra. Teď, po volbách, má Erdogan příležitost prokázat svůj pověstný pragmatismus, tedy uklidnit vztahy s Evropou a pokračovat v linii, která byla se Západem přinejmenším kompatibilní.
Kdyby vše mělo dopadnout špatně, půjde na tvrdou konfrontaci a použití imigrační zbraně je to první, po čem sáhne.
Nebudete věřit, ale má rozřízlou i levou tlapu. Je to už fakt na palici. Léčíme to bylinkami a framykoinem, chodíme s ní extra na opatrné procházky. Je to prostě pech.