Podotkl bych k tomu jen jedno. Argumenty pro i proti jsou přesvědčivé a rozumné. Transparentnost omezuje korupci, naproti tomu transparentnost ničí podnikání – k čemu je třebas bankovní tajemství? Když je veřejný registr smluv, proč nejsou transparentní všechny účty všech podniků a všech občanů? Kdyby bylo do všech kont vidět, hodně by se omezila korupce! Je-li toto šílený nápad, oč méně šílená je koncepce zveřejňování obchodních smluv? Je to ale jenom ilustrace toho, jak je problematika složitá a že každé rozhodnutí v ten či onen směr bude mít konkrétní dopady, mnohdy nepředvídatelné.
A teď si představte, že by se o takové věci mělo rozhodnout referendem, jak si představují někteří. Že by se občané měli vyjádřit: registr smluv ano – ne. Hlasovali by podle toho, kdo by víc řval. Totéž ostatně platí pro naši verzi prezidentské volby. Na toto téma debatovali politici na půdě Karlovy univerzity a konstatovali, že se to prostě nepovedlo. Už dříve to konstatoval Petr Pithart a řekl, že to byla největší chyba za dvacet let od převratu: z hlavy státu se stal neodvolatelný monarcha. O tom, kdo bude na Hradě taky rozhodnou emoce, nikoli argumenty.
Volby v Británii
Britská sněmovna posvětila nápad premiérky Mayové a opravdu se budou v červenci konat předčasné volby. Mayová prý chce mít silný mandát pro jednání s unií. Co když to ale dopadne jinak a odpůrci brexitu uvidí příležitost a půjdou k volbám v počtu větším a úmysly rozhodnějšími, než příznivci brexitu přesvědčení, že to mají v kapse?
V tomto šíleném světe se totiž může stát prakticky cokoli.