Můžeme si klást otázku, co bude dál. Pokud krize skončí, bude zpochybněna teze, že ji uměle vyvolal Bohuslav Sobotka, aby napravil propad preferencí své strany. Zpochybněna, nikoli plně vyvrácena. Mohl by si dovolit krizi odtroubit, protože z dosavadního průběhu vyšel se ctí. Zachoval se důstojně a státnicky při nechutné trapnosti vyvolané na Hradem prezidentem Zemanem a dobře si vedl i v dalším průběhu dějů. Konec konců, dosáhl toho, co si předsevzal, Andrej Babiš z financí odchází.
Není ovšem zcela jisté, že je krize za námi. Netušíme, co se vylíhne v hlavě sveřepě nenávistného Miloše Zemana. Je známa úpornost, s jakou lpí na nesmyslech jež vyslovil nebo navrhl a třeba ho zaujme vidina ústavního soudu. Nebo jiná vidina, až se vzpamatuje z epochálního jednání o svedení Hedvábné stezky Moravskou branou a Hřenskem dál do světa. Docela snadno si lze představit, že ještě hodí vidle do dohody, třebaže Andrej Babiš je ochotný ho přemlouvat, aby demisi přijal.
Faktorů nejistoty tedy zbývá mnoho. Naopak jisté je, že věci už nebudou jako dřív a že je rozbitý obraz Sobotkovy vlády jako úspěšného projektu.
Co se stalo v Pekingu
Víme, že došlo k mezinárodní ostudě, další z mnoha, když se Miloš Zeman dostavil pozdě na společné fotografování státníků. Kvůli červeným trenýrkám vyházeli vedení Hradní stráže. Asi nespravedlivě, zato pochopitelně. Vyházet protokol měli už po ostudě s pozdním příchodem Zemana na pohřeb slovenského prezidenta Kováče, a to že se tak nestalo, je pravděpodobnou příčinou, proč Zemanovo okolí opět nedokázalo prezidenta na shromáždění dopravit včas. Že byl unavený. Prezident Rooosevelt dorazil na jednání se Stalinem a Churchillem v Jaltě na invalidním vozíku. Ano, je to něco jiného. Co je nesporné, že se našinec musí cítit jako blbec, když je v cizině reprezentován takovou partou, jako je Miloš Zeman a jeho entourage.
Včera jsme si s Ljubou dopřáli výlet: autem jsme do Smiřic dopravili kola a odtud podél Labe (a chvilku také Úpy a Metuje) jsme dojeli až do Kuksu. Nebyl jsem tam od dětství, dnes je to tam opravené, restaurované, zkrátka - pro výlet úžasný cíl. Ale o pejscích.
Co s pejsky, když jsme celý den pryč? Nechali jsme je na zahradě, mají tam boudu, vodu, stín. Do boudy jsme jim hodili propocená trička, to mají rádi. Takže v klidu jsme vše naložili, vyjel jsem z vrat, zmáčknu knoflík dálkového ovládání, vrata se zavřela. Přidám plyn, rozjíždím se. No a protože koukám pořád do zpětného zrcátka, do vidím Noru vyčítavě stát uprostřed ulice. A co já?
Ona se ta vrata nezavřela, ona se dovřela a štěrbinou Nora proklouzla a dívala se za námi jako němá výčitka.
Ona se ta vrata dají zavřít i ručně, nebylo těžké udělat opravu. Ani ty vyčítavé oči si neberu moc k srdci. Tam a zpátky do bylo po cyklostezce pětatřicet kilometrů a to je na tlapky našich fenomenálních běžců přece jen moc, nehledě k tomu, že pejskové nemají na cyklostezce co pohledávat.