Ale nad tím není třeba se pozastavovat. Vrabci si na střeše cvrlikají, že to má Sobotka spočítané. Jak je to doopravdy? To se dozvíme ve středu. Nicméně se dá odhadnout, kudy půjdou cestičky úvah.
Že to sociální demokracie projede ve volbách, to je jasné už dlouho. Sobotka předsedá vládě s nejlepšími výsledky za posledních pětadvacet let - ať je to zásluha kohokoli, geniality vlády anebo příznivou konjunkturou ve světě. Ono to dlouho bylo i politickou stabilitou. Té ovšem využívali oba hlavní partneři k šalebné hře. Babiš a jeho ANO si hráli na opozici uvnitř vlády a dávali najevo, že kdyby to oni vedli sami, to by bylo jiné blaho pro všechny. Naopak sociální demokrati začali anonisty pošťuchovat jako škůdce a korunu tomu nasadili, když jako hlavní kartu do hry hodili obvinění z věcí, které znali od samého začátku koaliční spolupráce, že je Babiš v totálním střetu zájmu a že mu patří noviny.
Ukázalo se, že sociální demokraté táhnou za kratší kus provazu a teď tu máme zasedání grémia o aktuální politické situaci.
Podstatné ani není to, kdo ten průšvih odskáče. Přirozeně že Bohuslav Sobotka. Otázka zní, kdy se to stane. Pokud už teď, před volbami, bude ho muset někdo nahradit a on se stane vozkou vozu se zdechlým koněm. Kdopak se pohrne na kozlík? Na vedoucí pozici dlouhodobě směřuje Milan Chovanec. Pečlivě sbírá body svými protiunijními výpady - a poslední kousek, tedy v podstatě kriminalizace bloku s šedesáti miliony obyvatel - mu to usnadňuje. Ve středu ho mohou postavit na zajímavé rozcestí. Má se stát vojevůdcem ve ztracené bitvě - ale vojevůdcem, anebo má v tom Sobotku nechat máchat a být srabem?
Neradostná to volba.
Rozlízaná tlapka. Zmiňoval jsem se tu, že si Nora vylízala na zadní tlapce ranku, ne moc velkou, ne moc malou, nemizející, protože ji pořád obnovuje. Vymýváme ji v řepíčku, Nora nosí umělohmotný kornout, když je bez kornoutů, hlídáme ji. Stačí ale jedna chvilka a už tím svým mokrým struhadlem zajede k tlapce a nekonečný příběh pokračuje.
Navíc se zdá, že si tu ranku neudělala někde v lese, že by zakopla o kámen nebo ostrou větvičku. Že snad je to tik, jako když si člověk kouše nehty. Tedy, zatracená vopice, má se u nás jak prase v žitě, jaký ona má mít důvod k nervozitě? Vykládejte to někomu, kdo je nervózní...
Nervózní z toho už začínáme být my sami. Když není vyhlídka k řešení, to už je dobrý důvod k nervozitě. Přece nebude běhat nadosmrti s kornoutem na hlavě?