Dnešní Západ už jen málo připomíná ten Západ, který byl tolik atraktivní pro dřívější Východ před pádem železné opony. Tehdejší Západ byl charakterizován pojmy jako je svoboda, racionalita, efektivita. To byla atraktivní meta. Pak přišla série převratů. Za pětadvacet let jsme se vyhrabali z nejhoršího, třebaže je před námi ještě dlouhá cesta. S úžasem ale zjišťujeme, že po čtvrt století se proti nám zase zvedá hradba jedné ideologické pravdy, jedné silově potvrzené doktríny.
V podstatě, bez ohledu na nějaké kvóty nebo nekvóty, jde o odvěkou osu evropských dějin – o dualitu centralismu a decentralismu. V průběhu dějin se to projevovalo různě, typicky napětím mezi korunou a panským stavem (na to jsme doplatili na Bílé hoře). Oba koncepty jsou ale stejně legitimní. Jestliže dnes Miloš Zeman hovoří o národních zájmech a o státnosti , je to stejně legitimní, jako když jiní prosazují federalistické uspořádání Evropy. I v Evropském projektu vnímali od začátku tento dualismus – a proto byl nastolen princip subsidiarity, tedy takový přístup k daé problematice, kdy je řešena na adekvátní úrovni. Tento princip teď pan Macron s paní Merkelovou, hegemoni nové Evrop, popírají.
Za situace, kdy se Frontex stal agenturou pašeráckých organizací transportujících zákazníky z třetího světa k podpůrným zdrojům Západu, odmítáme připustit tezi, že takzvané kvóty jsou řešení. Nejsou. Je to jen alibi aktuálního vedení unie. Věcně jde o prkotinu. Dvanáct uprchlíků nebo dvanáct set nebo dvanáct tisíc, to pro Českou republiku není technicky, tedy ekonomicky a organizačně, žádný problém. Jde o zásadní problém politický.
Jsme do krajnosti alergičtí na to, aby nám někdo silově vnucoval ideologické nesmysly, očividně jdoucí proti zdravému rozumu. Je to smutné, ale doložitelné: pomalu, pozvolna, sune se Brusel do role, jakou pro nás po půlstoletí hrála Moskva, jako zdroj iracionálního nesmyslu silově prosazovaného. Ano, ještě to zdaleka není přesně tak, ale trochu, den ode dne více, to tak je.
Brusel vedený lidmi typu Junckera přišel o pětašedesátimilionovou Británii. Teď zahání do kouta Visegrád o stejném počtu obyvatel. Může si pan Macron, pan Nikdo, kde se vzal tu se vzal, včera o něm nikdo nevěděl, reálně myslet, že se před ním roztřese evropský blok zocelený půlstoletou zkušeností s diktaturou Ruska? Určitě se neroztřese, ale jisté je, že přituhuje.
Ještě se holky neplouží, ale určitě v nch není ten elán, jako když ráno fouká svěží vítr. Dokonce se mi zdá, že se střídají, kdo má jít po cestě první. Moc tomu nerozumím, jaká je výhoda v tom, že se v horku jde první nebo druhý. Řekl bych, že prvnímu je vedro stejně jako druhému, ovšem připouštím, že se na to pejsek může dívat jinak. Nepoví mi to. Usoudit mohu jen z jeho chování a zdá se mi, že hlavně Gari, jindy tak agilní, se chce za Noru schovat. Nebo že by Nora dělala vzdušný vír a svoji družku v závěsu chladila?