O víkendu se taková technoparty konala u obce Osečko nedaleko Nymburku. Ale neměla už vůbec žádný punc legality, majitel pozemku o ničem nevěděl, na akci se masivně chlastalo i fetovalo a policie tentokrát nechala událostem v podstatě jen volný průběh. Kdyby někde řvalo, chlastalo a fetovalo šest lidí, policajti by je sbalili. Protože jich bylo tisíckrát víc, policajti je nechali být.
Málokdy bývám v úvodní glose osobní, tentokrát musím. Tehdy před dvanácti lety jsem horoval pro „law and order“ a ironizoval jsem nářky nad zásahem proti tančícím dětem. Dnes mi technaři nejsou o nic sympatičtější, než tehdy, nicméně dnes už vím, že mezi law and order a buzerací bývá někdy velmi úzké dělítko.
Jsou jako kobylky, ti technaři. Lidé z Osečka jistě neměli příjemný pohodový víkend. Tentokrát ale silové orgány usoudily, že princip žít a nechat žít přinese menší škody než rány pendrekem. A dobře udělaly.
Je to potěšující zjištění zvláště v dnešní době narůstající buzerace a příkaznictví. Je to politický postoj: zvláštní je, že v předvolební době partaje hledají témata k nalákání voličů. Levicoví populisté slibují, že všichni dostaneme přidáno. Kupodivu ale nikdo zatím nezvedl ze země prapor boje proti státní buzeraci. ODS sice omílá svoji mantru o malém státu, jenže kdo by jí věřil, když v době její vlády stát rozšiřovala a dokonce zvedla daně? Je ovšem zřejmé, že problém je hlubší a přesahuje rozměry k pokrytí předvolební agitací. Deka buzerace se snáší nad celým kontinentem. Heslo, že dobré časy nastanou, až se zakáže všechno zlé se stalo vůdčím principem.
Asi opravdu síly jednotlivých politických stran na oponenturu nestačí. Bude možná třeba nějaké všelidové vzpoury – až nás budou buzerovat tak, že lidé zařvou jako lvi a nastane masivní defenestrace.
Policie u Osečka nikoho moc nebuzerovala. To je dobře a kéž tak zůstane i napříště.
Objeli jsme blok a zastavil jsem u pole. Tam už byli nějací lidé taky s foťáky. Bylo mi ale jasné, že musím ještě dál, abych se dostal nad řeku, kde krajina bude volnější. Vyhnal jsem tedy pejsky z pole (honili se v obilí) a zajeli do Oleška. Tam ovšem ta hlavní paráda už skončila, nebylo třeba jet až na vyhlídku, ale i tak nad esem a nad Cukrákem se děly věci. Blýskalo se – a bouřka byla tak daleko, že nehřmělo!
Pejskové běhali po louce a nad hlavou se jim to křižovalo. Nezdálo se, že se bojí, vůbec si toho nevšímali. Zkoušel jsem blesky vyfotit a jednou se mi to dokonce povedlo. Pak se bouřka vzdalovala – u nás nepadla ani kapka.
Před půlnocí se Ljuba vrátila z divadla – v Praze lilo. No a my tady ve Zvoli jsme si hráli s blesky.