Zároveň dobrá i alarmující je pasáž o rozšíření Schengenu. Přitom i ten stávající systém Schengenu je vnímán jako výhoda i hrozba, hrozba především kvůli nekontrolovanému pohybu migrantů. Zamýšlené rozšíření o Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko znamená rozšíření schengenských hranic. Pokud by slova o posílení hranice neměla být jen frází, bylo by to dobře. Kdyby to mělo dopadnout jako vždycky, pak ovšem by se zvýšilo riziko nežádoucích přesunů obyvatelstva.
Podobě sporných bodů je v Junckerem předestřené zprávě víc. Evropa má mít chráněné hranice, avšak nesmí se stát pevností. Kde je hranice mezi pevností a průchoďákem zůstává nejasné. Už v brzku máme mít jasno stran navracení nežádoucích elementů. Tohle brzko se příbuzná fyzikální jednotka „dočasnosti“, kde základní jednotka je jeden furt. Juncker též chválil – Italy za potlesku přítomných za solidárnost. Tím měl na mysli stav, kdy se do Evropy valily desettisícové davy transportované pašeráky s pomocí lidskoprávních aktivistů, čemuž se podařilo částečně zamezit dohodami italské tajné služby si libyjským podsvětím. Je to pragmatický přístup, ale tleskat tomu je poněkud pikantní. Ti zlí jsou Maďaři a Poláci, my zatím ne, protože jsme přikrčení.
V předvolební době bude zajímavé sledovat reakce politiků – budou-li jaké a je-li vůbec na co reagovat. Vztah k unii dali najevo lidovci, buď jim přiznáno uznání za otevřenost: mají unijníé hvězdičky na billboardech. Ať si o tom myslí kdo chce, co chce, je to aspoň jasné slovo, vizuáně vyjádřený program..
Ani Gari, ani Nora proti proceduře nenamítají a trpělivě čekají, až jim tlapky otřu. Občas se stane, že se Gari pokusí nějakou tlapku propašovat. Tváří se, že „tahle už byla“. Ba ne, nebyla, Garinko. Mistr počtář nejsem, ale do čtyř počítat umím.
Dokonce i do osmi.
Podzim se blíží a brzy ten tlapkohadr nepostačí. Nastane procedura ve psím sprcháči v garáži.
Na to se netěšíme nikdo.