Babiš získal svoji popularitu jistě i tím, jak celou dobu své vládní účasti hrál roli opozičníka uvnitř vlády, který by dokázal šířit dobro, kdyby mu v tom tlupa mafiánských grázlů neházela klacky pod nohy. Teď mu hrozí reálné nebezpečí, že bude muset tuhle líbivou roli přestat hrát. Nakonec by mohl být okolnostmi donucen se přece jenom spojit s Okamurou.
Dá se čekat, že se bude říkat, že sousední Rakušáci lidovci se spojili se Svobodnými. Ti byli ještě nedávno tak na ošklivci, že unie skoro vyhlásila Rakousku internacionální pomoc. Teď se jejich vládním ambicím málokdo diví. Proč by totéž nemohlo zafungovat u nás?
Dá se sestavit mnoho scénářů, co by se stalo, kdyby se Babiš s Okamurou skutečně spojil. Nebudou mít ústavní většinu, takže experimenty s přímou demokracií bezprostředně nehrozí. Společnost by se rozdělila. Jistě by tu bylo hodně stoupenců ANO a SPD, vládní odpovědnost má však neblahé důsledky pro popularitu. Záleželo by pak na homogennosti opozičního bloku. Na tu se taky nedá moc spoléhat. Nehledě na korupční lákadlo (i takové případy tu byly), je ta sestava velmi málo vzájemně kompatibilní. Těžko čekat, že ODS potáhne s komunisty opravdu jen jeden provaz. Jistě by se ale uskupil občanský blok nezávisle na partajích. Blok ANO + SPD by rychle vyhnal určitý typ lidí do ulic a nebyli by to zdaleka jen štamgasti z pražské kavárny.
Bylo by to probuzení ze strnulosti, bylo by to prozření skutečnosti, že demokracie není nic navždy daného. Kobliha Babiš s marmeládou Okamura uvnitř je sousto nestravitelné pro člověka s jiným než plechovým žaludkem.
Od zítra bude lépe, těšil jsem v duchu sebe i ji. Nebude sedm, bude teprve šest a ještě si poležíme.
Bude to úleva! Potrvá tak den, dva. Pak si zvyknem a zase bud pršet a zase bude tma.
Takový už je podzim a zima a konec konců, i jaro. Takové je to půl roku. Však to znáš, Noro. Však to známe všichni.