Porodní bolesti sněmovny
Nově zvolená sněmovna má za sebou první sezení. Zasedají v ní poslanci devíti politických stran, z nich 126 ještě neví, kudy se jde na záchod. Poradit jim může Marek Benda, který zde poprvé usedl před sedmadvaceti lety. Kdo chce dělat chytrolína, může se pozastavovat nad spory a zmatky. Ty se ovšem daly za současné situace čekat. Poslanci složili slib a pak se dohadovali o složení imunitního a mandátového výboru. Aby se dostalo na každou partaj, musí jih v něm být nakonec devatenáct. Sedět na rukou si nebudou, ve sněmovně jdu čtyři trestně stíhaní zástupci lidu.
Sněmovna se tedy sešla, nanovo se sejde ve středu, kdy se má volit předseda. Je téměř jisté, že jím bude Radek Vondráček za ANO. A už tu byly dvě řečické perly.
Miroslav Kalousek hovořil o ústavním převratu. Hned byla jeho slova překroucena a desinterpretována, byl to totiž kondicionál. Pak ovšem by měl naprostou pravdu, kdyby Babiš dal dohromady menšinovou vládu a držel by ji za pomoci nově zvoleného prezidenta Zemana po celé volební období. To je ovšem utopie a samotný Andrej Babiš tvrdí, že o podobné řešení nestojí.
Autorem druhého pěkného výroku byl on sám, Babiš. Odrážel výtky, že nejednal a nehledal řešení pro většinovou vládu. Řekl, že by neotravoval holku, která ho desetkrát odmítla. To bude pro něho významný argument v nadcházejícím období. Není totiž pravda, že volič miluje šarvátky a spory a s napětím je sleduje a hodnotí podle míry aplikované spravedlnosti. Pravdou je, že spory nesnáší a proto například dostávají za vyučenou ty partaje, které vyvolají předčasné volby. Babiš se nyní chová státotvorně a oznamuje obyvatelstvu, že maká. A komunisté se předhánějí s piráty, kdo z nich je více konstruktivní.
Pokud budou předčasné volby, přičte se jim to k dobru. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Vyčurat a spát

To u nás funguje taky. Večer, to je tak po desáté, to já chodím spát, pejskové leží na ambulantních pelíškách v pracovně. Ljuba tam dělá fotky nebo se učí texty na zítra nebo dělá poštu, zkrátka, něco dělá, protože ona je sova na rozdíl ode mne, skřivana. Jdu tedy spát, řeknu „vyčurat a spát“ a pejskové se vzápětí hrnou po schodech, Nora s řevem, Gari mlčky.

Otevřu domovní dveře a Nora vyletí en. Gari se zastaví na prahu a opatrně vystrčí čumák do prostoru. Je tma a zima.
To není nic pro mě, usoudí.
Čumák zase zasune. To ovšem není smysl cvičení! Jdu tedy ven, ona jde se mnou a teprve když zahneme po dlážděné cestičce za roh domu, tam vykoná to, proč jsme šli ven. Ona na zahradě čurá jenom na dlážděnou cestičku. Proč? Neřekne. Snad ji ta tráva šimrá nebo studí. Nevím. Pes neřekne, pes koná.