Případ Koněv
S pomníky se šeredilo vždycky. O reinstalaci pomníku maršálka Radeckého se vedou slabomyslné spory. S odstraněním pomníku Jana Švermy se čekalo na konec prezidentského období Billa Clintona, jelikož prezident za svých levičáckých studentských dob byl v Praze a bydlel v rodině Švermy. Dnes se fokus soustředil na pomník maršála Koněva v Dejvicích. Prahu dobyli Rusové, protože Eisenhower nedovolil Pattonovi překročit dohodnutou linii. To je historie a s touo nehne žádný idiot, který Koněvův pomník posprejoval. Útěchou budiž, že ještě víc se blbne na Západě, který už přestává být Západem: začalo to konfederačními vojáky a politiky v Americe a oprátka se už směje na Nelsonův pomník v Londýně. Oprátky se ostatně dočkal i Masarykův pomník v Plzni. Blbé a nedůstojné jsou i proponované vysvětlovací cedule u Koněvova pomníku. Je to jako když za bolševika promítali v televizi americký film a předcházela ho informace, který že nešvar kapitalistického způsobu života je zde tepán.
V antickém Římě to měli snazší. Sochy měly hlavy nandavací a při změně režimu se vyměnily hlavy a bylo zase všechno v pořádku.
Je to naše Garina. Když jsem přišel domů, vonělo to tam jako v drogérii a centrum těch vonných oparů byla ona, naše běločerná fenečka. Bylo mi ovšem jasné, která bije a vzápětí se mi dostalo potvrzení odhadu.
Za dobří lidé humny složili hromadu čehosi smrdutého a není překvapující, že se o tom Garina dozvěděla jako první. Než kdo stačil zareagovat, doběhla Garina k hromadě a protože je duše laskavá, usmyslela si, že přinese domů vzorek, aby se všichni mohli potěšit. Bohužel, ocenit a docenit to mohla jen Nora.
Padla na ni půlka tuby šamponu a pak Ljuba musela vyprat ručníky a vyvětrat garáž.
Námaha stála za to. Máme teď krásně voňavý a vyvětraný příbytek, a to vše naší bystré Garince.