 |
Je do nich daleko, do prázdnin, nicméně takový termín vytkl prezident Miloš Zeman jako konečný pro sestavení vlády. Po středečním jednání ANO se sociálními demokraty je určitý náznak naděje pro konstatování, že nemáme před sebou začátek konce té tahanice, ale vypadá to na konec začátku. Ten může trvat ještě hodně dlouho. Andrej Babiš dal najevo, že se za žádnou cenu nehodlá vzdát nominace na post premiéra a sociální demokracie je vázaná sjezdovým usnesením, že nepůjde do spolku, pokud bude ve vládě stíhaná osoba. Další komplikace může vzniknout s vnitrostranickým referendem. Členové strany mají schválit nebo zamítnout ideu spoluvlády s ANO. Přitom členové strany mají naprosto svobodné rozhodování, ti nemají žádnou vidinu prebend a křesel a limuzín se šoféry.
Nůž na krk
Čteme, že „část Evropy“ hodlá podmínit eurofondy přijetím kvót. Ty eurofondy nejsou kapesné na promlsání na Matějské pouti. To jsou fondy na pozdvižení úrovně té části Evropy, kterou Západ nechal na přelomu čtyřicátých a padesátých let na pospas říši zla zvané Sovětský svaz a následkem toho zpustla a ztratila konkurenceschopnost. Třicet let se z toho vzpamatováváme. Náš rozpočet má výdaje jeden bilion tři sta miliard korun. Euorofondy čítají po odpočtu našeho příspěvku do evropské kasy sto padesát miliard ročně. Dá se tedy soudit, že bychom se bez nich obešli taky. Pak by se nám možná lépe přemýšlelo o tom, jak zdanit dividendy odcházející na Západ ve výši – minimální odhad – tří set miliard korun ročně.
Ještě k tomu Dublinu IV.
Že by ty kvóty byly aplikované jen v případě mimořádného přívalu migrantů.
Jakýpak mimořádný příval? Copak přímořské státy, Řecko, Itálie a Francie, nemají armádu a loďstvo a je mimo jejich možnosti učinit přítrž obchodu s lidmi? Eventuálně bychom mohli solidárně vypomoci, naši policisté pomáhají v Makedonii, jistě by se našly síly k nasazení i jinde.
Ale ono je to jinak. Ne že by nebyly síly. Ona není vůle a svaly se snadněji ukazují směrem na východ než na jih.
|
|
Do auta skáče Garina první. Otevřu dveře a hned je tu planý skok, skutečná robinsonáda. Nora se pak ochomejtá kolem a dělá, že má ještě něco neodkladného na práci a čumí po korunách stromů. Musím ji přemluvit, aby dala tlapky na práh dveří a pak ji vnesu dovnitř.
Že prý by to mohlo být od páteře. Že ji to bolí atd., je jí sedm let, už to není úplná mladice.
Jenže když naopak má Gari něco neodkladného na práci a nedostaví se, Nora skučí dovnitř skoro tak dobrou robinsonádou jako Gari. Že by ta páteř měla své dny?