Vržené vidle a dětinské záruky
Od chvíle, kdy Andrej Babiš prohlásil, že neodstoupí, ani když bude prvoinstančně odsouzen, ocitla se sociální demokracie v groteskní situaci. To už není dělání fíkového listu, to je dělání blba. Na tak arogantní prohlášení je jediná důstojná odezva – odchod středem a pokud by si chtěl Andrej Babiš vykopat politický i lidský hrob, pak bude mít dva hrobníky – Filipa s Okamurou. Toto zřejmě pochopili senátoři za sociální demokracii a vstup do Babišovy vlády nedoporučují. Naopak, hodlají přesvědčovat straníky, aby v nadcházejícím vnitrostranickém referendu hlasovali proti. Vidle jsou vrženy. Jan Hamáček s Jiřím Zimolou se snaží svoji sázku na mrtvého koně obhájit, ale taky je to hodně rozpačité. Hamáček prohlásil, že postoj senátorů nechápe, kde kdo jiný ho chápe. Zimola si pozval senátory na koberec, copak jim asi chce sdělit? Jistě se pochlubí nejnovějším nápadem na pojistku. Když podá demisi pět ministrů za ČSSD, musí podat demisi premiér a s ním i celá vláda. A co když nepodá? To je ta ošidnost pojistek, nejsou vymahatelné. Babiš si přeje důvěru vládě. Až ji bude mít, pojede dál, pojistky nepojistky. Že nebude hlasovat společně s okamurovci socialistům za zády? I kdyby to desetkrát podepsal, jak by mu v tom mohl někdo zabránit? Všechny ty pojistky nesou rysy komiky až dětinské.

Jan Hamáček se zoufale snaží o Pyrrhovo vítězství. To je ale stále méně pravděpodobné. Nakonec bude muset Babiš usednout na lopatu Filipovi a Babišovi, načež nastane politický neklid, demonstrace v ulicích a konflikty s partnery a spojenci.
To vše proto, že se vyšetřování případu jednoho hostinského zařízení táhne a konec v nedohlednu. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Jak to bylo s Verdim

Před pár dny jsem tu psal o zmizelém pejskovi: za stíračem jsem měl papírek s výzvou, jestli neuvidím pejska atd., a kdyby jo, že mám zavolat na číslo. Na číslo jsem zavolal, omylem. No a nakonec jsem dostal SMS, že se pes našel, jmenuje se Verdi a je v pořádku.

V pořádku. Šlo o bílého psa. Onehdy jsem potkal pána s bílým psem a napadlo mě, zdali je to Verdi. Byl to on.
Nevypadal na moc zdrhacího psa. Měl už svůj věk a svoji váhu a šel pomalu a důstojně. Vznesl jsem pár dotazů, jak to s tím jeho útěkem bylo.
On ten pán šel a Verdi se ubíral za ním. Pán se ohlédl a pes nikde. No a tak vznikl ten dopis, ta výzva – kdybych ho našel atd.. A kdepak se ten Verdi toulal?
Netoulal se. Procházka ho omrzela a šel domů.