Italové teď budou zkoumat všechny mosty na své dálniční síti (skoro 7 tisíc kilometrů). Francouzi mají 13 tisíc kilometrů dálnic a Němci o málo míň. Kolikpak asi je na těch třiceti tisících kilometrech mostů s odvážnou konstrukcí? Existují předpisy o kontrole a údržbě. Jestli firma Autostrade revizi mostu zanedbala, odpovědné manažery stáhnou z kůže, ale paradoxně by to byla ta lepší zpráva – na vině je něčí lajdáctví, zlodějna nebo oboje. Jak se ale k věci postavit, pokud se nic nezanedbalo?
Pak by totiž bylo jasné, že stojíme před obrovským problémem a že se dálniční síť se svými stárnoucími odvážnými mosty stává ruskou ruletou. Řeknu jinak – co když technicky nelze dopředu zjistit závadu, která za určitých okolností (v Janově byla průtrž mračen) vede k fatálním koncům?
Možná stoupne zájem veřejnosti o železnici, jenže za prvé, železnice nemá technicky takovou kapacitu, aby silniční dopravu nahradila, a za druhé, i vlaky jezdí přes odvážně řešené a stárnoucí mosty.
A konečně, ti revizoři, co teď budou prolézat mosty (jistě nejen v Itálii): s jakou ochotou budou podepisovat protokol, že je všechno v pořádku?
Jestli se zaposloucháte a uslyšíte tichý smích, tak to se směje Pont Julien.
V Břežanech krásně vyčistili jezírko u Keltského parku. Dlouho trvalo, než bylo zase plné vody, teď už je jak má být, plavou po něm kachny a v rákosí skřehotají žáby. Jdeme kolem na procházku, já , Gari a Nora. Na kameni, pár metrů od břehu, sedí kachna. Kámen je na mělčině pro vodní rostliny, ty ještě nejsou úplně vzrostlé. Gari vidí situaci a hned dolů, na mělčinu a pomaličku se krade ke kachně.
Nora zůstává nahoře a pohrdavě kouká. Nemá to cenu, sděluje svou řečí těla. Ona odletí.
Gari pokračuje, pomalu, krůček za krůčkem.
Nora se po mě ohlédne. Ona odletí. Já vím, přikývnu.
Další metr. Kachna odletěla. Gari vyběhne nahoru a přidá se k nám.
Zkušenost? Nora je o tři roky starší. Jsem si ale jistý, že za tři roky to bude stejné. Gari dole, Nora nahoře... a kachna v čudu.