Obludná je logika současné politiky. Oficiálně a deklarativně se hlásají ušlechtilé vize a podepisují se dokumenty typu paktu o migraci a v praxi se zavádějí pragmatická silová řešení. Stěžovat si nemůžeme, na německo – rakouské hranici už takové kontroly fungují. To proto, že ilegální migranti do Rakouska vstupují a nám se vyhýbají.
Je to opravdu ironie dějin. Nás chrání nikoli prozíravá vládní politika. Nás chrání nižší životní úroveň a neatraktivní sociální dávky. Můžeme si navíc být jisti, že až se to spustí, bude to jako na letištích, kde si personál s chutí smlsne na plešatých kmetech jako jsem já, a prohání je rentgeny se zutýma botama, coby jasný příklad potenciálního teroristy. Mimochodem, v Izraeli na kontrolách s okupovaným územím vojákům stačí mrknout a když vidí plešouna jako jsem já, jen mávnou rukou. To proto, že tam se vážné věci berou vážně.
Situace: Gari i Nora popdřimují v obývacím pokoji na svých křesílkopeláškách. Ustavil se takový obyčej, že jednu i druhou halíme dekou. Jsou do ní zahrabané, zakuklené, odtud název takového stavu: kuklík.
Tak tedy u prosklených dveří stojí dvě křesílka a na nich klepou špačky dva kuklíci. Venku je zahrada, pak konec pozemku a sousedovic barák. Soused má kočku. Ta občas vyleze na střechu a špacíruje se po ní.
Ledva se to stane, oba naši pejskové se vyhrabou ze zakuklení a s řevem se ženou ke dveřím na zahradu.
Otázka pro chytrou hlavičku: jak mohou vědět, že se ve vzdálenosti padesáti metrů od nich špacíruje na střeče kočka? Telepatie je jediné vysvětlení.