Uzel na nechutném ranci
Poslední vývoj v kauze Čapího hnízda potvrzuje, že převod podniku z Agrofertu na Babišovy příbuzné byl podnikatelský dotační podfuk, avšak kvalifikovat ho jako trestný čin je krajně obtížné, ne-li nemožné. Vzhledem k enormnímu mediálnímu tlaku se vrchní státní zástupce Zeman neodvážil úplně potvrdit první rozhodnutí státního zástupce Jaroslava Šarocha celé šetření zastavit a prodloužil agonii ve věci Andreje Babiše: jinak by mu Chvilkaři zbourali barák, obrazně řečeno. Ochotný detektiv Nevtípil se tak ocitl v Ovčáčkově roli – Ovčáček dodnes hledá Peroutkův článek, Nevtípil hledá důkazy o podvodu. V posledním kroku ovšem nejde o Andreje Babiše staršího, nýbrž mladšího. Toho zainteresovaná veřejnost dobře zná, protože mu investigativní novináři Kubík a Slonková vnikli do bytu a filmovali ho kamerou v brejlích, jak stojí přede dveřmi na toaletu a blekotá nesmysly.
To vše je nechutné, ať se na to díváme z jakékoli strany.
Nejvíce nechutné jsou samotné dotace. Ty by byly správné a mravné, kdyby šly například na infrastrukturu, tedy na silnice a železnice především. Firmy ze států které jsou čistými plátci do evropské kasy u nás podnikají a čerpají zisk a je tudíž správné a mravné, když přidají prostředky na rozvoj něčeho, co jim v získání zisku pomáhá.
Hospoda ale není infrastruktura a dotování hospody je nemravnost už proto, že ne každá hospoda získá nárok na dotaci.
Že si takový nechutný ranec uváže na krk člověk vstupující do politiky a nedovede se ho včas zbavit, to je trapné a směšné a on sám to může omluvit jen konstatováním, že to jeho voličům nevadí. Nicméně vadí to ve výkonu veřejné služby: s tak vypečeným chlapíkem chtějí spolupracovat zase jen vypečení chlapíci a tak se stalo, že tu Babiš stojí jako panák podporovaný rudými tyčkami.
Šarochovo poslední rozhodnutí dostane vrchní státní zástupce k posouzení. Nejspíš ho potvrdí, protože tady mu už o pozici nejde. Andrej Babiš mladší je figura mimo reflektor veřejného zájmu, třeba že ho Kubík se Slonkovou těmi brejlemi tak pěkně nafilmovali před dveřmi na záchod a vše posléze okomentovali, aby každý věděl, co si o věci myslet.
On si o věci myslí každý svoje – a s ohledem na dělící čáry společnosti, bez ohledu na fakta a už vůbec ne s ohledem na zdravý rozum.
Kdyby aspoň nějaký rozum fungoval, tradiční politické strany by nebyly v troskách a do čela se nehrnuli šílenci s fantasmagorickými vizemi.
Čtěte
digineff.cz. Navštěvujte
facebook.com /Digineff.cz
Pes na způsob houpacího koně
Byla to krušná procházka dneska ráno. Pršelo a sněžilo a foukalo a čvachtalo to pod nohama. Garina běžela statečně napřed, zato Nora mi šla u nohy tak vzorově, že by v tu chvíli mohla dostat medaili nějakého kynologického spolku. Já znám ten její pokyn. Znamená to
udělej s tím něco a já jí marně vysvětluji, že na poroučení větru dešti tu jsou jiní fíci, než jsme já.
Ale i trápení mívají svůj konec, byť ten konec přichází pomaleji, než konec radostí. Tohle trápení bylo završeno tuplovaným trápením, sprchou.
A tehdy Gari, která tak statečně vzdorovala lijáku a plískanici a fujavici, tahle Gari se rozhodla, že už toho má dost a nedá se buzerovat. Vánice je blbá, ale abych se nechala sprchovat teplou vodou ve vaničce, to je přes čáru.
Stála v té vaničce naprosto tuhá, měla nohy jako houpací kůň a musel jsem jí tlapky mýt tak, jako bych myl nohy stolu odspodu. Hodná nora houpacího koně nedělala. Je to dobrotisko. Snese vánici i sprchu a možná se na mě ani nezlobí, že jsem tu vánici nezastavil.