V pozadí bublá případ Babiš kontra Hohlmeireové. Jde o šéfku výboru Evropského parlamentu pro rozpočtovou kontrolu. Babiš o ní prohlásil, že je pomatená. Bylo to od něho značně pomatené, protože urazit někoho kdo má ruku na penězovodu vyústěném do kapsy firmy mé manželky je počínání značně pomatené. Je z toho značný povyk a skandál a kde kdo se rozčiluje a Evropský parlament se případem bude zabývat.
Je ale zajímavé, že v popředí přinejmenším mediálního zájmu jsou takovéto hlouposti, ale to podstatné se odehrává na řecko – turecké hranici. Tam jde o to, zda má Řecko atributy suverénního státu a zda celá Evropská unie má právo bránit svoje hranice. Je dobře si povšimnout podstatného detailu: jde o pozemní hranici.
Pašerácké gangy ve spolupráci s migračními aktivisty zneužívají dikce zákonů upravující režim na moři. Stručně řečeno, kdo je ve vodě musí být vyloven a dopraven tam kam chce. Jenže teď jde o pozemní hranici a tam tyto zákony (přijaté v jiné době za jiných okolností pro jiné případy) neplatí. Tady očividně turecké státní orgány cpou na území sousedního státu lidi, o které nesotjí ani jeden, ani druhý stát.
Na první pohled to vypadá jako agrese. Co jiného to může být?
Na řeckou hranici by měly táhnout vojenské kontingenty na solidární pomoc členskému státu EU. A že by podpora EU raketově stoupla! Ukázalo se, že EU má i jiný smysl, než likvidace energetiky a podpora třicátému osmému pohlaví.
Nakonec poslechla mé pískání a volání a vrátila se. Co to do ní vjelo? Říká se v takových případech, že někdo střečkuje. Kde by se tu ale vzal střeček?
Prostě, občas děláme něco, pro co není vysvětlení. Lidi i pejskové.