Takže se jako by nic nestalo, trojka řekla von Leyen své (Andrej Babiš zastupoval i Slovensko). Inspirativní komentář má na serveru Info.cz bývalý bruselský zpravodaj ČTK Karel Barták (zde). Věcně charakterizuje obsah návrhu a v závěru konstatuje, že pokud ho členské státy EU nepřijmou, žádná společná politika a azylový systém nebude, „a to v době, kdy počet lidí prchajících před násilím, pronásledováním či porušováním práv dosáhl celosvětově 80 milionů“. Jinými slovy, že v době kdy ve světě nejsou žádné velké války a nejsou žádné hladomory, osmdesát milionů lidí deklaruje pronásledování. Vize takové invaze snad ale děsí i paní von Leyen. Potíž je ale v tom, že naše lidi děsí už to, co vidí v ulicích velkých měst Západu, v Paříži, Londýně nebo Římě. Karel Barták komentář uzavírá suchým konstatováním, že na případné veto východních států by Západ zřejmě dohodl zesílenou spolupráci s negativními důsledky pro jednotu a akceschopnost Unie.
To vše dává smysl. Je ovšem sporné, zda za daných okolností má jednota smysl – a zda se o nějaké akceschopnosti dá vůbec mluvit, například v souvislosti s obětováním Kypru turecké rozpínavosti.
Migrační téma je jako hnisavý vřed, který organismus unie zvolna otravuje. U nás budou za rok parlamentní volby a běda, kdyby se mělo stát i předvolebním tématem. Teď to není pravděpodobné, lidi zajímá stokrát víc covid než migrace. Kdyby ale komise von Leyenové přitlačila na pilu, mohlo by se to neblaze změnit.
Šel jsem s pejsky obvyklou večerní cestou, když najednou vidím mrňavého černého psíka. Proběhl kolem nás a zmizel. Za chvilku přiběhl a začal se kamarádit. Už jsem mu sahal po obojku. Zdálo se mi, že má na něm štítek s telefonním číslem. Jenže to už zasáhla Gari. Připadalo jí, že je nějaký drzý, houkla na něho a on zmizel. Uprchlík? Ztracenec? Nebo jenom poděs, neboli, jak tomu jevu s Ljubou říkáme, samovenčící pejsek?
Ne všechno se dozvím. A tak jen doufám, aby ta poslední citovaná možnost byla ta správná.